|
bez anotace
 22.03.2008 10 1818(25) 0 |
To jednou vezmu hrušku
a budu si s ní hrát
dodá mi
trochu chuti
trochu vůně
trochu inspirace
a já se budu smát..
To jednou vezmu tužku
a budu si s ní psát
napíše mi
trochu lásky
trochu přání
trochu mravů
a rozum začnu brát..
To jednou vezmu pušku
a budu se s ní prát
ukáže mi
trochu síly
trochu hněvu
trochu šance
a dopíšu s ní celý svůj život..
a budu si s ní hrát
dodá mi
trochu chuti
trochu vůně
trochu inspirace
a já se budu smát..
To jednou vezmu tužku
a budu si s ní psát
napíše mi
trochu lásky
trochu přání
trochu mravů
a rozum začnu brát..
To jednou vezmu pušku
a budu se s ní prát
ukáže mi
trochu síly
trochu hněvu
trochu šance
a dopíšu s ní celý svůj život..
25.04.2008 - 19:35moje oblíbená :) ten zvrat v té třetí sloce je prostě výtečný :D
PS: po Diiných "velmi veršovaných" básničkách (proti kterým nic nemám) se nad posledním řádkem vůbec nepozastavuju :D
PS: po Diiných "velmi veršovaných" básničkách (proti kterým nic nemám) se nad posledním řádkem vůbec nepozastavuju :D
17.04.2008 - 13:42o to nerýmování snad ani tolik nejde.. i když častečně ano. když je celá báseň psaná veršovaně a jeden jediný řádek ne.. je to trochu rušící :-)
16.04.2008 - 18:21A někdo je na poslední řádky vysazenej...a jestli je to kvůli tomu, že se to nerýmuje s tím "brát" a "smát", tak by o tom mohl napsat další příkladnou básničku pro začátečníky:-) V tomhle případě se to myslím moc nahradit nedá...
24.03.2008 - 12:42Azure Sky
je celkem dost lidí co zkouší psát příběh života s puškou
...a to mi nepřipadne zrovna jako nejvhodnější, už takových pokusů bylo dost...
...a to mi nepřipadne zrovna jako nejvhodnější, už takových pokusů bylo dost...
22.03.2008 - 23:23Tak tohle je fakt super!! 100% je málo a mně taky obdivná slova docházejí nejčastěji ve chvílích, kdy jsou potřeba. Teď.
Každopádně se mi to *dost * líbí...
Každopádně se mi to *dost * líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hruškovaná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pampeliškově žlutej svetr a zbytečnej prstýnek
Předchozí dílo autora : Když rádio hrálo Elvise
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jontahnes [17], Marbal Škutin [15], jaja [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
