Odstřelovací skupina

Pamatuju když jsme byli ukrytý v lese s myšlenkou nepustit z očí silnici.
Měli jsme totiž hlídat hranici.
Byli jsme odstřelovací oddíl pěkně v pětici.
Důležitý bylo mít na sobě helmici..

Měl jsem tenkrát strach, rozkousal jsem si celej ret.
Na rukou jsem měl špínu a samou krev..
Myslel jsem neustále na ten maskovací keř.
V kapse jsem měl stále krabičku cigaret.
A pak přišlo překvapení, museli jsme útéct protože už o nás vědí.

Z pětice jsem zbyl jen já sám.
Utíkal jsem lesem a tenhle příběh jsem naposledy začal psát.
Slunce mě začalo slabě hřát, střelba se šířila krajinou asi bych měl vstát.
Stejně už je konec to jsem věděl předem, nepřátelské jednotky slyším jak řvou lesem.

Helma na mé hlavě mě už tíží, dnes můj život skončí.
Tak si u stromu sedím a přemýšlím, nepřátelské jednotky se blíží.
Až nepřátelské jednotky mne našly, jejich velitel byl to bastard znán.
Však ke mě se zachoval jako milost pán.

Povstaň vojáku dnes konec tvůj není, nemáš zbraň jsi bezbranný.
Nechali mě jít já radoval se mockrát.
Utíkal jsem do lesa když našel mosin zamířil a střelil dvakrát.

Takže dnes já umírám, s přáteli po boku jsem se ale vyhýbal.

Měl jsem zůstat doma a nehlásit se.
Pětice už je mrtvá zmizla už poslední šance
Tohle je příběh 20letého chlapce....-Anonymus