Svázán přírodou

Jen tak sedět…
A koukat na nebe.
Může jen mlčet…
A myslet na tebe…
vůně kouře….
Jako bych byl z kůže…
Sedět pod lampou…
Přemýšlet jak si ostatní vedou…
slyšet jak příroda brečí…
Naříká, že jí lidé ničí…
ach ta polotma…
jako by chtěla…
abych zmizel…
Cítím, že mám ruce těžké jak ocel...
a ta řeka…
jako by mě utopit chtěla…
jsou to jen slané slzy…
najednou mě něco dusí…
a ta osamělá hvězda…
která nemá moc sil…
a ta noc z černa…
stále jsem seděl a hnil…
sedím pod lampou…
a pak už sebe lituji…
sedím tu s hanbou…
proč všichni zapomenuli?…
Nevím, zdali to má cenu…
Jen sedět…
A jen tak psát…
Už bych měl radši běžet…
a jít spát...

Kalimero