Motto: Škola hrou a co život?
Bylo to spontánní a přirozený.
I přirození přišlo mi přirozený.
Při rození tohohle story.
Přirozeně jsme prožívali rumunský hory.
Bloudili a hledali (se).
Antracitovymi doly.
A teď mám doly od pláče.
Ne ďolíčky!
To ptáče neskáče ani nelítá.
Ustřihl si mu křídla a podkop nožičky.
Biješ nevinný.
Biješ se s přírodou.
Přirozeně?
Hodiny odbíjí.
A mně přijde že čas stojí.
Ten čas stojí mě dost úsilí.
Tohle emotivní násilí mě znásilňuje.
Přijímám pod obojí.
Bylo to spontánní a přirozený.
I přirození přišlo mi přirozený.
Při rození tohohle story.
Přirozeně jsme prožívali rumunský hory.
Bloudili a hledali (se).
Antracitovymi doly.
A teď mám doly od pláče.
Ne ďolíčky!
To ptáče neskáče ani nelítá.
Ustřihl si mu křídla a podkop nožičky.
Biješ nevinný.
Biješ se s přírodou.
Přirozeně?
Hodiny odbíjí.
A mně přijde že čas stojí.
Ten čas stojí mě dost úsilí.
Tohle emotivní násilí mě znásilňuje.
Přijímám pod obojí.
28.08.2014 14:54
vzpomněla jsem si při čtení na toto : život není problém, který se má řešit, život je dobrodružství, které se má prožít...
a ty to máš v básni jakoby obsažené : snahu řešit - život a zvládáš i to (hlavně díky formě básně), že je potřeba ho spíše prožít a spíše hravě, než násilím...
a ty to máš v básni jakoby obsažené : snahu řešit - život a zvládáš i to (hlavně díky formě básně), že je potřeba ho spíše prožít a spíše hravě, než násilím...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.