Zloděj dlaní tvých

zloděj dlaní tvých
zapomněl jak krást
zapomněl co je to hřích
co říkat by se mělo
a co už se nemusí

sám o tvé čelo
otřel se jak jarní vánek
to chtěl tě jenom zmást
hladit tě bylo mu málo
stéblům trávy záviděl
když se ti tenkrát zdálo
jak bosá chodíš loukou

když vítr víc se zvedne
odhalí svou tvář
kvůli slečně jedné
změní se ve vichřici
a dál to pak znáš

doteků tvých pár
jak ten zloděj zkušený
já odnést bych si chtěla
a až se spojí naše těla
schovat si je pod polštář