Ó věčná Hébé
sestup z piedestalu nebe
nalij číši blahodárné mízy
ať v lících mých
počně jaro kvést
Samu sebe ukryj
ve sněhobílém hlohu
ať s radostí mohu
své milé
věnce plést
A když mě krása
hnědých očí zradí
ať ladnost větví hladí
tvá koruna pomůže
tíhu žalu nést
Ó věčná Hébé
podej z prostoty sebe
čistou ruku tvou
ať chvílemi bez jasu
smí kroky mé jistě vést…
sestup z piedestalu nebe
nalij číši blahodárné mízy
ať v lících mých
počně jaro kvést
Samu sebe ukryj
ve sněhobílém hlohu
ať s radostí mohu
své milé
věnce plést
A když mě krása
hnědých očí zradí
ať ladnost větví hladí
tvá koruna pomůže
tíhu žalu nést
Ó věčná Hébé
podej z prostoty sebe
čistou ruku tvou
ať chvílemi bez jasu
smí kroky mé jistě vést…
22.06.2014 07:35
Ayla: myslim, ze je, dokonce je pribuzny i s ruzovitymi. Ale urcite nepicha tolik co sipek...
Dekuji za zastaveni... :)
Dekuji za zastaveni... :)
19.06.2014 21:45
...hezky to plyne...akorát, není hloh trnitý? Nemůžu si pomoci, vyjelo mi to na mysl...
13.06.2014 13:53
mám slzu ;) fakt krásná báseň, kterou bych se rád déle zaobíral, ale nemám moc času, takže možná později. jem rád, že jsi zpět mezi námi ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.