Na pouti

Vlak přejel viadukt, blíží se pouť u Svatého Jiří,
jdu plátnem k zámečku, loukou v obrazu,
obrysy zůstaly mi, detaily však chaos zvířil,
alejí starých lip a kolem jezírka jejich odrazů
dojdu i poslepu, jako bych pokaždé tam mířil.
Minci dostal jsem v tom zvláštním odkazu,
svírám ji v dlani, šetřím si ji
na pouť u Svatého Jiří.

Sešel jsem z kopce, tam ke Svatému Jiří,
cestou jeřabin a planých třešní u srázu,
před starou hospodou z topolů poletuje chmýří
a já jsem tím, kým jsem, ač nemám důkazu,
však ví to drakobijec, co stojí němě na pilíři.
Mince je v dračí smyčce provazu,
zaplatím s ní celou útratu
na pouti u Svatého Jiří.

Z protější stráně hledím na Svatého Jiří,
ze stráně vzpomínek, které se bez kazu
rozběhly napříč údolím jak nitky po vějíři,
prohlížím si černobílou fotku z průkazu
a smutek se jak mlha do okolí šiří.
Minci mám v kapse, navzdory zákazu,
pálí mne do slabin, chtěl jsem ji propít
na pouti u Svatého Jiří.

Země se zachvěla a s ní i Svatý Jiří,
očitým svědkem jsem byl toho úkazu,
minci vyplivl jsem, teď leží na talíři,
schovám ji tajně na skříň za vázu,
to aby pod jazyk se vrátit mohla
na konci poutě nesvatého Jiří.