Touha

Tam někde uvnitř nás,
Říká se pokušení.
Kde schovává se snáz,
Ze zlého, potěšení.

Tam někde uvnitř schovaná,
Je touha bohem vepsaná.
A ač jí člověk pomáhá,
Ta touha je tak prolhaná.

Zbavuje smyslů,
Nutí nás k pokušení.
Promítá do snů,
Jaký svět je a není.

Točí nás kolem,
Své vrtkavé osy.
Když nechceš být bohém,
Pak tedy kdo jsi?

Neptá se,
Však ani neomlouvá.
Rouhá se,
Vždyť je to paní Touha.

Tajně se usmívá,
A v duši tě dráždí.
Není tak nevinná,
A tvým tělem brázdí.

Nepadá,
Ani si nenaříká.
Zatímco padáš ty,
Až krev ti z těla stříká.

Občas i potěší,
Když splní tvé sny.
Však je to její hra,
Pro bezedné dny.

Sny tvoří,
Sny také likviduje.
Touha tě zboří,
A všem se vychlubuje.

Život ten bez ní,
Však nedá se žít.
Byla ti dána,
Čím dřív, tím líp.

Nauč se žít,
S nemilou společnicí.
Pak možná pochopíš,
Co je žít s polednicí.

Zničí ti život,
Všechny tvé ideály.
Dřív než se otočíš,
Svět rozplyne se v dáli.

A pak ti nezbyde,
Nic víc než říct.
Má touha vyhrála,
Když šel jsem jí vstříc.