Touha
Tam někde uvnitř nás,
Říká se pokušení.
Kde schovává se snáz,
Ze zlého, potěšení.
Tam někde uvnitř schovaná,
Je touha bohem vepsaná.
A ač jí člověk pomáhá,
Ta touha je tak prolhaná.
Zbavuje smyslů,
Nutí nás k pokušení.
Promítá do snů,
Jaký svět je a není.
Točí nás kolem,
Své vrtkavé osy.
Když nechceš být bohém,
Pak tedy kdo jsi?
Neptá se,
Však ani neomlouvá.
Rouhá se,
Vždyť je to paní Touha.
Tajně se usmívá,
A v duši tě dráždí.
Není tak nevinná,
A tvým tělem brázdí.
Nepadá,
Ani si nenaříká.
Zatímco padáš ty,
Až krev ti z těla stříká.
Občas i potěší,
Když splní tvé sny.
Však je to její hra,
Pro bezedné dny.
Sny tvoří,
Sny také likviduje.
Touha tě zboří,
A všem se vychlubuje.
Život ten bez ní,
Však nedá se žít.
Byla ti dána,
Čím dřív, tím líp.
Nauč se žít,
S nemilou společnicí.
Pak možná pochopíš,
Co je žít s polednicí.
Zničí ti život,
Všechny tvé ideály.
Dřív než se otočíš,
Svět rozplyne se v dáli.
A pak ti nezbyde,
Nic víc než říct.
Má touha vyhrála,
Když šel jsem jí vstříc.