Pokrytec

Vskrytu ambiciozní.
Tichá voda,
břehy mele.
Na oko ne,
na oko mlčí,
přitom žádná škoda
nikdy nezničí
její tužby a plány,
které skrývá pod vlnami.
Hraje si hru dne a noci,
živí se přitom zvukem
svojí moci
Která přijde,
jednou
až překoná
strach z loděk
plujících na ní.
A bolesti
smaže splněnými plány.
Miliony let strávila
v oceánu tiše,
jenže tím spíše
vyhrála
vyhrála
je u břehu
a teď to teprv každý vidí
a diví se
kde se tady vzala


Hlavně nedávej najevo,
co máš v sobě doopravdy
Ať jsi napravo nalevo,
ani kousek pravdy,
nedávej ze svýho těla ven.

Ach krásná satira,
spoustíš jí na sebe jak vodopád,
naděje umírá
chybí ti ta míra,
toho, jak člověk má se mít rád.

Teče teče teče řeka,
městy státy si protéká,
bez potlesku,
ať si zvyká.
Tajně hledá si viníka
svého utrpení,
nabírá na sebe
bolesti a poranění.
Mlčky vše snáší,
do sebe to všechno vnáší
zmohutní, do oceánu plyne
kde smutkem zhyne
v tichosti
nicotnosti
ulehá každý den
a tajně posílá ven
svá přání.