Poslední den včelího pána

Pro vůni medu
pro zpěv včel vykročil
skřítek z chladné skály
zkřehlý
se srdcem kamenným.

U dutého stromu
došlo k setkání
s posledním živým včelím pánem
který čekal na svůj čas
po dni
kdy stal se bohem královny
ač byl zavržen

Kmen zvučel písní svatební
nevěsta s družičkami
tančila radostí z života
ač slzy v očích
a na rukách krev.

A ženich
zraněný
v chvíli té již bez domova
usínal spánkem trvalým
ve vůni nejsladšího medu.
z poslední večeře
kdy ještě byl milován.

Vše spláchl déšť
slz očí skřítka ze skály
neboť kámen se v srdce opravdové proměnil
okamžikem posledního výdechu
včelího pána
který se rozplynul
v štěstí jediného dne.

Hora již nikdy
nevpustila skřítka domů
ze strachu z vůně medu
a zpěvu včelího.