Blues o polštáři z drnů a dece z listí

Blues o polštáři z drnů a dece z listí

Už jsme staří fotři,
tak balzámem nás potři,
ze skříně nažehli fraky
a nalešti sarkofáky

Už jsme staří dědci,
tří revolucí svědci,
že nebudem milenci,
píšou o nás na věnci

Kdysi tolik rozervaní,
teď už jsme jen rozežraní,
kdysi plní citu, síly,
pro radost z nás kvete býlí

Kdysi jsme se na svět smáli
i když jsme to neustáli,
teď z nás roste pro srandu,
bodlák klukům na kšandu

Nechěli jsme pohřeb, žehy,
málo smutku, příliš něhy,
my jsme jenom v pohodě,
chtěli zemřít v přírodě

Nechtěli jsme zámek, káru,
stačilo nám dřepět v báru,
teď nás hoděj do Slunce,
z chlapa zbydou dvě unce

Strč nás dcero do potoku,
vysyp synu do odtoku,
mě rozprašte nad Třemšínem,
navždy budu s jejím klínem

Tak zaorej nás do hrobu,
že nechtěli jsme porobu,
vem si klidně zlatej rýč,
stejně už jsme dávno pryč

Slzy kanou po potahu,
stejnak už jsme dávno v tahu,
smějeme se další válce,
bubláme si v minerálce

Kvasíme si v kukuřici,
máme tu i vlastní bicí,
lejte si nás do sklenek,
s myšlenkama na venek

Samotní v posledních dnech,
škrábem kůru na zádech,
stalo se co jsme si přáli,
v tichu lesa doškubali

Krk se rozpad dřív než provaz,
vše co dělal, dělal pro vás,
bez špetičky uznání,
vítr skončil klimbání

Polštář z drnů, deku z listí,
příště už se nepojistí,
ozobanej pod větví,
už nehledá co svět ví

Rozloženej jak po pití,
z tunelu prej něco svítí,
je to jenom světluška,
co z oka vlezla do uška

Tak tu leží pod javorem,
ani s rakem ani s morem,
měl jen blbou náladu,
tak opustil ohradu

Zbytek jeho přátel,
neutvořil kartel,
rozpadli se jako on
nikdo nezved telefon

Též se schovám do samoty,
do komůrky uvnitř noty,
zakuklím se do bourbonu,
suchou houskou blíž jsem tomu

Zapouzdřím se do dřímání,
zauzluju v nevnímání,
v nespěchu se upěchuju,
požadavkům salutuju

Nehledej v tom záhadu,
všichni jsme v tom po bradu,
jeden nesmí, třetí neví,
sedmý s pátým sbírá plevy

A už mě to nebaví,
psáti sračky pro davy,
měls tam hezký místa říkaj
stejně ze svých nejvíc stříkaj

okem na struně jazyk otáčí
cigárem budoucnost vykuřuje
roj dřepící na zbytku nitky
za vesnicí která už dávno není

No nic, vožral jsem se, škoda, že neumím brečet. Rozpadlá rodina, chceš a nechceš je vidět. Jsou daleko, hlavně máma. Zaprcanej Birmingham, její druhej manžel by jí zabil, možná by jí zatkli rovnou na letišti, kdyby se vydala do Čech. No a kdyby měly Pravidla moštárny dalších tisíc stran, tak bych to četl s radostí dál. Maine, absoulutní sever východního pobřeží. Amerika není jenom západ. No a zrovna jak mě přepadl tenhle strašnej alkorádio smutek, tak mi zavolala, jako kdyby to věděla. Máma? Ne, moje holka, ta o který v básních nepíšu, protože tu zatím se mnou pořád je.
„Co děláš?“
„Poslouchám rádio a čekám na zítřejší verdikt, čuchám k tvojí noční košilce. Co ty? Voláš mi ze záchoda?“
„Uchčo. Né, z kuchyňky, vařím si kafe.“
„Ty jo, to bych si mohl taky dát.“
„Dej si etc…Zejtra to bude dobrý…etc.“
Co Vám do toho vůbec je, že? Jen jsem tak přemýšlel, jak se objevují básníci. Napadá mě, že jsou to vlastně docela dost velcí vlezdoprdelkové. Taky jsem si říkal, že by mi mohli něco někde otisknout, tak jsem poslal odkaz z psanců nějakýmu redaktorovi z časopisu Host, i když ho vůbec nečtu. Napsal mi, že ho to zaujalo ať mu pošlu poštou svých deset nejlepších básní. Nebudu se vymlouvat na to, že nemám tiskárnu, ale na to, že opravdu nevím které to jsou. To je asi můj největší úspěch mimo psanců, prý odpadlíků společnosti. Nic jsem mu neposlal, ale chtěl to, avšak já jsem nevěděl, co by se tak asi lidem líbilo. Podle mě by básník neměl být příliš sebevědomý člověk. Vy co máte sbírky, komu jste to posílali? A proč? Nechcete shnít někde v zákoutích serverů zřejmě. Chcete na papír, vytisknout do pěkný vazby, to však není levná záležitost předpokládám. Samozřejmě, je tu taky próza, jenže to je v mým případě sraní nekonečnýho hovna. No a básně čtou beztak většinou jenom básníci, to už bych se opakoval. Takže co s tím? Jak na to? A nemyslím tím zrovna tu baladickou zbytečnost viz výše. Nebo to není zbytečnost? Kdo mi kdy řekne, co za něco stojí a co je škvár? Žádný kritiky neznám a ani se s nima moc nechci bavit. Kdo mě vytáhne z osidel týhle stránky? Pomož si sám. Jenže kdo by se chtěl přehrabovat v pětistech, podle většiny podřadných, věcech? To musíš zvládnout sám, zapěl by na to Kája Gott. Za kým chodil Holan? Kdo ho vytáhl z bloku do sbírky? Jasný, psal líp než já, časem se taky odprostím od pitominek, jenže k tomu je zapotřebí odrazový můstek v podobě první sbírky.
Takže pokud chcete někomu pomoct, pošlete Homérovi název jeho díla, které se Vám hodně líbilo. Anebo alespoň radu, jak se to dělá, kontakt, vazba, číslo do knihovny. Klidně mi můžete napsat, že všechny moje díla stojej opravdu za nic. Nesesypu se z toho, nejsem nejmladší, viz výše. Takže dík a zdar, snad nejste všichni mlčenlivý psanci opilí svými úspěchy. Popravdě, fakt nevím, jestli na nějakou sbírku mám. Takže, kdo nemá co dělat, hurá do toho, Homér čeká na vzkazy. Jestli jsou tu překlepy, kašlete na ně, mám vyndaný čočky. Každopádně předem díky za pomoc. Anebo jste na tom stejně? Chcete něco vydat, ale nechcete do toho dávat peníze? Na světě je spousta lidí s tunami prázdného papíru, jenže ti jsou možná ještě línější než vy sami. Chcete vůbec, aby vás někdo četl v tištěné podobě?