|
příjímání vlastního strachu...jen..?
|
Život mi někdy připadá jak prolézačka ostnatými dráty.
Sotva někde vylezeš, najdeš skulinku,
.....zřejmě začneš vyčuhovat a možná i nad SEBE ....
tak tě někdo začne stahovat, tlačit dolů, abys viděl, že ty dráty tě prostě neminou....aby ti připomněl, že JSOU.
Neminou NIKOHO
...vím to, a stějně budu hledat rozdrásaná dráty mou SKULINKU...
P.S:jo, a když vás zahlédnu z té své skulinky a budu na vás mávat, tak mi věřte, že se to dá zvládat................................
Sotva někde vylezeš, najdeš skulinku,
.....zřejmě začneš vyčuhovat a možná i nad SEBE ....
tak tě někdo začne stahovat, tlačit dolů, abys viděl, že ty dráty tě prostě neminou....aby ti připomněl, že JSOU.
Neminou NIKOHO
...vím to, a stějně budu hledat rozdrásaná dráty mou SKULINKU...
P.S:jo, a když vás zahlédnu z té své skulinky a budu na vás mávat, tak mi věřte, že se to dá zvládat................................
04.03.2008 10:12
nehledaná
a každý šrám přidá ti na kráse ;-) veverko ufňukaná
04.03.2008 10:07
...neminou. Vysí na nich často kousky roztrhaných nadějí, někdy se zdají romantické, to když je postříbří jinovatka, někdy jsou dokonce porostlé pnoucími růžemi... ale i ty mají trny.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.