Zahrajem si ...

© Megynka

Ty oči, co nedají se popsat slovem,
lidé si je občas pletou s Bohem,
úsměv nadlického původu,
zakázán z jistého důvodu.

Důvod je každému jasný,
ten, kdo ho vidí je šťastný,
vlasy, ač sepnuté dozadu,
vždy zvednou mou pochmurnou náladu.

A když náhodou je den,
je to jak nesmělý sen,
jak málo stačí jen ...

"Neschovávej se za cizí slova, ukaž mi ty svoje ..."

Vrátil bych se ke tvé duši,
k té, co ti tak hrozně sluší,
zůstaň taková jaká jsi
a vykveteš do krásy ...

Začíná to od rána, hej?
Dáme si spolu kafe - prej,
teda kdybys chtěla ...

Ale proč já se ptám vlastně,
myslím, že řekl jsem to jasně,
nechci ti kazit den,
ale vypadáš dnes krásně ...

Chtěl bych pošeptat ti pohádku,
o malinkém Shaiňátku,
nikdo nikoho klamat nebude,
před spaním by to mohlo být osudné ...

(tohle je pouze pro tebe, můj Osude)

A nebo si můžem psát,
kdo z nás dvou má víc rád,
třeba ti ta slova pak půjdou sama.
(to jen tak mezi náma ...)