 04.01.2014 9 1094(24) 0 |
Sedím ve ztemnělé místnosti
za okny život běží, protéká
beze mě, vzdáleně
bez lítosti
Nevím, proč bych měl vstát
umýt se, vyčistit zuby
na život si hrát
pch...
ten? už dávno prošel tudy
Tak tedy sedím, v prázdnu
bez pomoci, bez cíle
naslouchám
lomoz žití utichá
a já, já na duši jsem porouchán
za okny život běží, protéká
beze mě, vzdáleně
bez lítosti
Nevím, proč bych měl vstát
umýt se, vyčistit zuby
na život si hrát
pch...
ten? už dávno prošel tudy
Tak tedy sedím, v prázdnu
bez pomoci, bez cíle
naslouchám
lomoz žití utichá
a já, já na duši jsem porouchán
Ze sbírky: Vždyť ty víš
06.01.2014 - 15:12To víš, nebyl jsi smutnej jako malej, tak teď budeš trpět jako velkej, což trvá mnohem dýl. Máš zmrzku a helmu, tak co řešíš. Znakem štěstí a spokojenosti nejsou denně vyčištěné zuby, to ti lžou.
04.01.2014 - 14:04Dobře napsaná. Jo, tyhle pocity je potřeba zahnat nějakou nesmyslnou činností. Třeba úklidem. Vždycky, když na mě jdou, máme vysmýčeno. Bude líp.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deprese : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Po noci dlouhé
Předchozí dílo autora : Věnování
