04.01.2014
9
Sedím ve ztemnělé místnosti
za okny život běží, protéká
beze mě, vzdáleně
bez lítosti

Nevím, proč bych měl vstát
umýt se, vyčistit zuby
na život si hrát
pch...
ten? už dávno prošel tudy

Tak tedy sedím, v prázdnu
bez pomoci, bez cíle
naslouchám
lomoz žití utichá
a já, já na duši jsem porouchán

Ze sbírky: Vždyť ty víš
 06.01.2014 22:24
Zaručeně souhlas s Homérem! Už jenom kvůli tý helmě a zmrzce!
 06.01.2014 15:12
To víš, nebyl jsi smutnej jako malej, tak teď budeš trpět jako velkej, což trvá mnohem dýl. Máš zmrzku a helmu, tak co řešíš. Znakem štěstí a spokojenosti nejsou denně vyčištěné zuby, to ti lžou.
 06.01.2014 01:00
to chce životabudič
 04.01.2014 23:26
jo myslím žes depku popsal dobře
 04.01.2014 18:49
zajímavé
 04.01.2014 14:04
Dobře napsaná. Jo, tyhle pocity je potřeba zahnat nějakou nesmyslnou činností. Třeba úklidem. Vždycky, když na mě jdou, máme vysmýčeno. Bude líp.
 04.01.2014 13:35
Jsou to i moje pocity. Pěkné.
 04.01.2014 08:47
Smutné a bohužel ze života. Nebo z umírání? Líbí, líbí ...
 04.01.2014 07:19
tak smutné...a tak pravdivé... moc se mi to líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.