... jedna z mých starších ... stará něco přes dva roky :)
přidáno 04.01.2014
hodnoceno 2
čteno 1161(12)
posláno 0
Znám ten pocit, kvůli tomu,
bojíš se už chodit domů.

Matku svoji brzo ztratíš,
co se stalo, nenavrátíš.

Už je jako ptáček v kleci.
Smrti neunikde přeci.

Do očí se řinou slzy.
Tebe to tak strašně mrzí.

Osud si s ní špatně pohrál,
její život skoro dohrál.

Kdyžs byl malý, oblékla tě,
starala se, objala tě.

Teď je ale jedno všecko.
Kéž by jsi byl zase "děcko".

Její přízně by sis cenil,
svůj život za její měnil.

Ale to už nenavrítíš.
Tím ji taky navždy ztratíš...
přidáno 04.01.2014 - 23:26
mannaz: děkuju :)
přidáno 04.01.2014 - 14:07
Ano, tak to je. Život je konečný. Hezká.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Matka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dvě těla
Předchozí dílo autora : Miluji Tě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku