Matka
Znám ten pocit, kvůli tomu,
bojíš se už chodit domů.
Matku svoji brzo ztratíš,
co se stalo, nenavrátíš.
Už je jako ptáček v kleci.
Smrti neunikde přeci.
Do očí se řinou slzy.
Tebe to tak strašně mrzí.
Osud si s ní špatně pohrál,
její život skoro dohrál.
Kdyžs byl malý, oblékla tě,
starala se, objala tě.
Teď je ale jedno všecko.
Kéž by jsi byl zase "děcko".
Její přízně by sis cenil,
svůj život za její měnil.
Ale to už nenavrítíš.
Tím ji taky navždy ztratíš...