|
Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.
|
A proč by měla
pokaždé slova něco říkat
Snad radši ať je ticho
Co taky hrát
když pohřbívají blázna
A o čem mluvit...
...
Víš
zase bych chtěl
za nocí hlídat komety
V modravém stínu
spících stromů
tiše se rozeběhnout po souvrati
A potom věřit
až noc přehoupne se do zítřka
že všechny naše
potrhlé naděje se vrátí
15.11.2013 06:30
jayjay: Promiň, neodpustím si malé rýpnutí. Nevšední bystrost, se kterou jsi odhalil, že jde o dvě básně mě ale opravdu pobavila. Nic ve zlém :-)
15.11.2013 06:23
Zamila: Yasmin: Yana: slnečnica: Orionka: BorůvkaB: Moc děkuju za zastavení a vaše komentáře. Potěšily :-)
14.11.2013 19:52
Zamila
Pěkná a originální :-)
14.11.2013 12:54
Souhlasím s ostatními - je to matné, je to prchavé a neurčité... a je to krásné.
13.11.2013 23:54
Yasmin
.... je to něco, co se zlehka dotkne, jak napsala Yana .... tvoje poezie je moc krásná, jako ten dotek a pohlazení.
13.11.2013 18:24
Dvě básně. První: Efektní verše jen tak poházené, čtenář si s nimi může dělat co chce, protože spolu navzájem nijak nesouvisí. Druhá: ucelnený obraz touhy po něčem, dosti nekonkrétně a matně vysloveném.
13.11.2013 15:18
aha, velice křehká, asi nikdo neumřel, ale ke zranění došlo... scházela mi tvoje éterická poezie, zlehounka se dotkne a pohladí
13.11.2013 10:23
Krásná. :) Líbí se mi její poselství. Ta druhá část mi připomíná večery u táboráku a noci pod širákem. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.