|
Uveřejňuji rok po napsání, hodně emocí...bylo
 03.11.2013 5 2241(34) 0 |
OBRAZ PRVNÍ
/Šalina č. 7, zastávka Švermova. Mechanický hlas hlásí: "Prosím vystupte si, konečná zastávka." Mladá žena se neochotně zvedá ze sedadla, pomalu prochází dveřmi, které se za nesnesitelného zvuku zavírají o něco rychleji než obvykle. Cvaknutí je zvýrazněno. Žena chvíli postává na peróně a v kapsách, které jsou přeplněné vysmrkanými kapesníky, hledá cigarety. Připálí si sirkou a dívá se na blikající čísla loterie zapadlého nonstopu./
Lenka: Dnes nechci mluvit s vykořeněnými stromy. V ulicích ubývají telefonní budky, ve kterých by se dalo milovat. Dokonce i zdi, o které by se dalo opřít.
Slyšíte tu samotu? Samotu na hlasitý odposlech? V trafikách i nonstopech je tabáková tma. Na dno sklenic nelze dohlédnout. Zbylo jen ticho prošlapaných blat, když jsem od něj odcházela, ty obrysy vyhnilých listů! To všechno, že mi umazalo ruce?
/S povzdechem se obrací zády k publiku./
Lenka: Proč vnímat dál, co není?
/Dokuřuje, odhazuje oharek, který špičkou boty udusí a chystá se odejít. /
.
.
.
Na shledanou černé dny!
Na shledanou!
.
.
/ Z mračen vystoupí měsíc, Lenka se zastaví, kužel světla zamíří na nohy dívky, ostatní zmizí ve tmě/
Mít srdce Malé mořské víly, šla bych za ním,
mléko by mi teklo z chodidel a on by si vybral jinou.
Rozpustila bych se v těch mléčných krocích.
/Pohupuje se chvíli sem a tam, zastavuje se a světlo z noh pomalu stoupá po jejím těle k obličeji/
Lenka:
Viděla jem ho v tom herci.
Stejné pohyby a gesta.
Až jsem měla chuť si prokousnout prst
jako o víkendu při milování.
Dva důlky z obou stran.
Prokrvená bolest, kdy je všechna slast spotřebována.
Partner šílel a lil mi na prst kysličník.
A já - notně ovíněná, se smála, smála, hm...
Zatímco něco šumělo a pěnilo.
Viděla jsem ho v tom herci
a začala ho nenávidět
nenáviděla jsem to nic
které po něm zůstlo
nic...
zase jsem byla omámená
tím dusivý oparem
tou pijavicí na krční tepně
vymačkala se jako citrón
zůstala louže kyselosti
a vitamínu C
Viděla jsem ho v tom herci
který se mnou neměl nic společného
nic
proboha
nic
na co jsem si čtvrt roku
hrála?
.
/Šalina č. 7, zastávka Švermova. Mechanický hlas hlásí: "Prosím vystupte si, konečná zastávka." Mladá žena se neochotně zvedá ze sedadla, pomalu prochází dveřmi, které se za nesnesitelného zvuku zavírají o něco rychleji než obvykle. Cvaknutí je zvýrazněno. Žena chvíli postává na peróně a v kapsách, které jsou přeplněné vysmrkanými kapesníky, hledá cigarety. Připálí si sirkou a dívá se na blikající čísla loterie zapadlého nonstopu./
Lenka: Dnes nechci mluvit s vykořeněnými stromy. V ulicích ubývají telefonní budky, ve kterých by se dalo milovat. Dokonce i zdi, o které by se dalo opřít.
Slyšíte tu samotu? Samotu na hlasitý odposlech? V trafikách i nonstopech je tabáková tma. Na dno sklenic nelze dohlédnout. Zbylo jen ticho prošlapaných blat, když jsem od něj odcházela, ty obrysy vyhnilých listů! To všechno, že mi umazalo ruce?
/S povzdechem se obrací zády k publiku./
Lenka: Proč vnímat dál, co není?
/Dokuřuje, odhazuje oharek, který špičkou boty udusí a chystá se odejít. /
.
.
.
Na shledanou černé dny!
Na shledanou!
.
.
/ Z mračen vystoupí měsíc, Lenka se zastaví, kužel světla zamíří na nohy dívky, ostatní zmizí ve tmě/
Mít srdce Malé mořské víly, šla bych za ním,
mléko by mi teklo z chodidel a on by si vybral jinou.
Rozpustila bych se v těch mléčných krocích.
/Pohupuje se chvíli sem a tam, zastavuje se a světlo z noh pomalu stoupá po jejím těle k obličeji/
Lenka:
Viděla jem ho v tom herci.
Stejné pohyby a gesta.
Až jsem měla chuť si prokousnout prst
jako o víkendu při milování.
Dva důlky z obou stran.
Prokrvená bolest, kdy je všechna slast spotřebována.
Partner šílel a lil mi na prst kysličník.
A já - notně ovíněná, se smála, smála, hm...
Zatímco něco šumělo a pěnilo.
Viděla jsem ho v tom herci
a začala ho nenávidět
nenáviděla jsem to nic
které po něm zůstlo
nic...
zase jsem byla omámená
tím dusivý oparem
tou pijavicí na krční tepně
vymačkala se jako citrón
zůstala louže kyselosti
a vitamínu C
Viděla jsem ho v tom herci
který se mnou neměl nic společného
nic
proboha
nic
na co jsem si čtvrt roku
hrála?
.
07.04.2016 - 18:38Ach, ach, já se asi zamiloval! Kde je zbytek? A kam se Severka poděla? Poví, kdo ví?
28.11.2013 - 19:07Mimochodem, není telefonní budka pro milování kapku nepohodlná? Já to nikdy nezkoušel. Ani si to představit. Ani ve filmu jsem to neviděl.
28.11.2013 - 19:06Koukám, že umíš sesmolit i velmi půvabný scénář. Myslím, že kdyby ses dala na drama, hodně by to odráželo skutečnost, že jsi především duší básnířka. Je v tom ta poetičnost, ta umělecká vykreslovací zkratka. Básníci jen horkotěžko dávají dohromady dlouhé texty. Jsou naučení psát krátké věci, popisovat myšlenky. Hned poznáte na próze i scénáři, že ji psal básník. Ty jsi básník.
06.11.2013 - 19:09LadyLoba: asi překlep z automatickýho psaní, rovnou a bez úprav...opravím, dík ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lyrický deník/// Dobrý den...Na shledanou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Do noci...
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
basak.venda [14], Sluníčková [3]» řekli o sobě
veronika řekla o Delivery :teress..osobnost..vis, ze laska je ten smysl..vis, co si mas myslet a vis toho hodne..ses silna..vidim te s cigaretou, hustejma vlasama..andel..stojis sama za sebou..toho si cenim..!!
