blíž než kdy dříve
nesu své břímě
a nikdo nemá ponětí
že je to mé prokletí
že třeba nikdy nezjistím
jak chutná tvé objetí
dívám se doleva
a upřímně předstírám
když oči zavírám
byla by úleva
přiznat barvu svou
zlomená v kolenou
ztrácím nitě
svých vlastních odpovědí
toulavé dlaně svědí
a já chci tě
blíž
nesu své břímě
a nikdo nemá ponětí
že je to mé prokletí
že třeba nikdy nezjistím
jak chutná tvé objetí
dívám se doleva
a upřímně předstírám
když oči zavírám
byla by úleva
přiznat barvu svou
zlomená v kolenou
ztrácím nitě
svých vlastních odpovědí
toulavé dlaně svědí
a já chci tě
blíž
Ze sbírek: Střípky II., Sto střípků