|
co připlavali po Wisle ...
 11.10.2013 0 1299(10) 0 |
pro pár plivanců do talíře
kradem si vlastní úctu
přes plot se skočit nedá
pořád je trochu strachu
asi splín
čaj z kopřiv a možná parafín
teče po stole
už mám nohy přilepený k podlaze
není to zas tak zlý
(říkám si) taky to moh bejt hřebík
co drží (mý) vzpomínky na zdi
jo... a tady třeba přijde malej úsměv vhod
kradem si vlastní úctu
přes plot se skočit nedá
pořád je trochu strachu
asi splín
čaj z kopřiv a možná parafín
teče po stole
už mám nohy přilepený k podlaze
není to zas tak zlý
(říkám si) taky to moh bejt hřebík
co drží (mý) vzpomínky na zdi
jo... a tady třeba přijde malej úsměv vhod
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pár písmen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : chvíle s Yirumou
Předchozí dílo autora : před spaním
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lacosta [18], Alice [14], naplicichleknin [9], ÁlaV [5], SUVR [2], Lactosemax [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
