Ráno vol.2

dlouho už se neptám
proč tu jsem a co tu dělám
filozof by mne nazval zvířetem
i mně se klepou ruce zimou
jen hodiny mi jinak plynou
táhnou se slinou
ou

vyji s měsícem elegie na broskev
v kontajneru z číny s plastovými panenkami
hraju poker, tvářím se jak neger, spíš degen
jedem na koláč k bobří hrázi
dám ti co ti schází

chutnáš jak první ranní protažení
hladká v záhybech připravená v rovinách
uklidňuješ bouře v srdcích vandráckých
tulačko lačná promluvit si s mým
dočasným štěstím náhodným

u domu čuníky v kuchyních slepice
větví vymetat štěnice z rohu polité police
pro baterky do rádia - tři dny chůze
na blizně kukuřice co prorostla
slaměnou střechou poběhlice
palice jak tykev
smích rozbředlých
lepší než být ocelový
prázdný éčko na koncertě empaty
nechala sis vázu on růži
čoveče, přijela s kufrem odjela s kamiónem
volal jsem jí ampliónem
ale nic, vlakvedoucí a nemá ani na pivo
bubnuje na budovy, pomlouvá kolemjdoucí
bože co to má na sobě?!


samozřejmě nic
radši by se pic
podej mu pac
drží ti tu plac