Zhasínač

Za oknem hospody,
vášnivě tango zní,
přešel den z pohody,
v hodinu taneční.

Venku v té černé tmě,
koukám doprostřed sálu,
a trochu líto je mě,
že nejsem částí bálu.

Není mi známo jmen,
tančících dam,
stojím tu pod oknem,
docela sám.

Píšu si na krovky:
„Smířit se s tím!“
V tom zhasly žárovky
objal nás stín.

Náše sít rozvodná,
málo co snese,
však není tak vadná,
však sama nevypne se!

Přemýšlím, co je zač,
tenhleten zhasínač.

Kdo za bouře nám tady
vyhazuje proud?
Kdo má na svědomí
záhadná přetížení?
Kdo naší vesnici
pomalu noří v tmu?

Podivné tušení
já v duši mám,
přichází zjištění:
Jsem to já sám…