Krápníky barev

Voda,
tak hustá,
tak těžká,
jako olovo,

horká jako úsměv
jitřního rána
nad Africkou savanou,

hází odlesky po stěnách,
snad tekuté stříbro
nalili místo vody
do poháru
s křišťálovým dnem

a na hrdle láhve,
kde ústil
můj strach,
dál kapaly kapky
a za sebou nechávaly
kapající krápníky
barev,
jimiž asi chtěli
otrávit mou krev,
mě sny...