12.02.2008
4
1481 (19)
0
Ve starém houpacím křesle
přes nohy hozený teploučký pléd ...
Ruce mám únavou a stářím skleslé
vrásek už taky bezpočet ...

Na klíně kocour tiše mi vrní
je lenivý - a pelichá mu srst..
Mě občas po nocích v kolenou brní
a vzpomínek zůstává jen hrst ...

Prohlížím starou krabičku -
a v ní ukryté relikvie ....
Křížek připomínající babičku ...
i v dalších věcech moje já žije ...

Upíjím z bucláčku horký čaj ze šípků
přece se ještě pár vzpomínek vrací ....
Vzpomínám na krásu nesmělých polibků
jsou zážitky, co se nevytrácí ....

Pak zarachotí klíče v zámku
ozve se hlas, co dobře znám ...
čekám už jen na poznámku -
"Ženo moje, kde tě mám ?"

Je to jen hudba budoucnosti
stáří jsem si na chvíli představila ....
Ještě mě nebolí v těle kosti ....
...jen barva tvých očí se mi těžko vybavila .....
 21.11.2014 16:54
 Zamila
Pěkná - a klidně bych ji ukončila bez toho závěrečného vysvětlení. Každopádně má krásnou atmosféru ... :-)
 26.05.2008 09:43
:) líbí
 12.02.2008 18:11
v té básni žije melancholie tvé fantazie:-)
 12.02.2008 16:49
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.