Vzduchem bez křídel 4

Esterka vstoupila do čtvrtého, maturitního ročníku gymnázia. Ke každodennímu učení nové látky ještě přibylo opakování učiva k maturitě. Žáci dostali maturitní otázky a Esterka je začala postupně zpracovávat. Ale pronásledoval ji pocit, že tu zátěž nezvládne. Hroutila se z toho, dokonce i jednou při hodině omdlela. Spolužáci ve škole jí také zrovna na klidu nepřidávali…
Přišly zimní prázdniny. Esterčin starší bratr Lukáš a několik jeho kamarádů naplánovalo lyžovačku do Krkonoš. Ester vezmou s sebou, aby se trochu odreagovala, vypadá pořád na zhroucení. Esterka už se moc těší, zase jednou bude mimo tu zlou realitu.
Když dorazili do Krkonoš, ubytovali se v chatě ve dvoulůžkových pokojích. Ester s bratrem a dva Lukášovi kamarádi Petr a Jana.
Ráno vyrazili na výlet na běžkách. Ester si užívala jízdu krásně zasněženou krajinou, ojíněné stromy třpytící se v zimním slunci, vítr pohrávající si s větvemi stromů a krásné, pohádkové ticho. V Krkonoších vedou cesty do prudkého kopce a z kopce, nahoru a dolů, ale to Esterce nevadilo, vždyť umí létat! Z kopce vždy sletěla, s lyžemi těsně nad zemí, aby nikdo nic nepoznal. Ostatní se divili, jak sviští dolů. A do kopce si samozřejmě také pomáhala. Vítr, který hnal sníh a vířil jí kolem hlavy, jí dával pocítit sílu přírody.
Občas, když se nikdo nedíval, si Ester zalétla na průzkum mimo cestu. Třeba do lesa k prameni nebo na druhý břeh potoka anebo na nějaké vyhlídkové místo, kolem nějž zrovna neměli cestu. Pak předstírala, že se jen trochu opozdila. Také si ráda vylétla do korun stromů, aby se podívala do dáli na krkonošské vrcholy a kotliny, kam přes stromy nebylo vidět. Milovala daleké výhledy, probouzely v ní touhu do těch dálek jít, nebo teď i letět, a nechat za sebou vše zlé.
Večer, když už se setmělo, ráda pozorovala světýlka v dáli z nočních sjezdovek. Ráda si také tajně, když šla například na záchod, zaletěla po okolí chaty a kochala se krásnou hvězdnatou nocí. Bylo tam tak nádherné ticho, úplně tajemné. Esterka měla ráda všechna roční období, na každém si našla něco krásného.
Po třech příjemně strávených dnech v Krkonoších se pak parta vypravila domů. Škoda, že pozítří končí prázdniny a začne zase škola. Ach jo.