Vyznání

Tisknu tvé „tělo“ blíž k svému boku. Sladké tóny šeptáš mi do uší, roztávám, mrazení v zádech přechází do celého těla a dotkne se i srdce.
Jsi tu pořád se mnou. Zpíváš mi do duše. Tichoučce, jiný tě neslyší a přesto mě rozezníváš celou.
Nemůžu usnout, trápí mě světobol a ty ležíš po mém boku a utěšuješ mě, trpělivě,
něžně i divoce, jak si zrovna přeju.
Na zastávce autobusu nevidím, neslyším ostatní lidi, když jsi u mne. Máme svůj krásný svět, ty a já.
Jen se ti nesmí vybít baterie, můj milý mp3 přehrávači.