 10.05.2013 4 1317(8) 0 |
Kdo pohledem tě svádí?
Kdo do dlaní tvé srdce bere?
Kdo po vlasech tě hladí?
Kdo ty chvíle času krade?
Kdo na tebe často myslí?
Kdo na papír slova klade?
Kdo bez tebe být neumí?
Kdo bojí se být s tebou?
Kdo chápe tě a rozumí?
Chceš to vědět?
A hned teď?
No přeci já,
já jsem ta odpověď.
Kdo do dlaní tvé srdce bere?
Kdo po vlasech tě hladí?
Kdo ty chvíle času krade?
Kdo na tebe často myslí?
Kdo na papír slova klade?
Kdo bez tebe být neumí?
Kdo bojí se být s tebou?
Kdo chápe tě a rozumí?
Chceš to vědět?
A hned teď?
No přeci já,
já jsem ta odpověď.
Ze sbírky: Vždyť ty víš
10.05.2013 - 08:10moc příjemné vyznání..jen ten poslední řádek trochu zakolísal...celkově to zní melodicky ..až na ten poslední řádek.
Obsahově nádherné něžné vyznání, neodolá ti žádná žena, poeticky založená:-))
Obsahově nádherné něžné vyznání, neodolá ti žádná žena, poeticky založená:-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kdo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Flígen
Předchozí dílo autora : Vždyť ty víš
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
