|
a taky tu pomocnou ruku na konci mýho ramene…
 02.05.2013 0 1060(5) 0 |
snad nebudu
tak nějak sentimentální
moc toho není
čím překvapit
někdy trumf
občas bláto
hele nejde o nic
jen to musí ven (ze mě)
přímej tah na branku
jo, dá se to
a klidně když je všechno na pytel
vono neztratit tvář, je víc než ksicht v novinách…
tak nějak sentimentální
moc toho není
čím překvapit
někdy trumf
občas bláto
hele nejde o nic
jen to musí ven (ze mě)
přímej tah na branku
jo, dá se to
a klidně když je všechno na pytel
vono neztratit tvář, je víc než ksicht v novinách…
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
svý Já (mám rád) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : malá radost (na duši)
Předchozí dílo autora : (p.s.) jednou…
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
