20.04.2013
3
1276 (15)
0
Občas uvěřím nářku
když do peřin tělo uložím
den střídá se s temnou nocí
a jiným život svůj svěřím

Těsně před půlnocí
ticho se rozhostí
a v náruči něžné
mě od bolesti odnáší

Nesměle předstírám
že pod víčky sen probíhá
který moji duši do vaty ukládá
a já chci ze zajetí uniknout

Trhnutí těla mne probouzí
a v očích se slzy zrodí
a jak světlo slunce
mi naléhavě připomenou
že není trápení konce
 25.05.2013 14:14
povedená, na mou duši :)
 20.04.2013 12:43
popsal si to moc dobře, líbí se mi obsah i forma, to s tou vatou je nápadité a závěr nejpovedenější, povedl se i název
 20.04.2013 12:01
 Devils_PIMP
Stavba je velmi povedena - sice to asi jeste neni palac s nekolika kridly ale myslim ze hezka vilka to je - velmi dobre

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.