16.04.2013
4
1162 (11)
0
sedím na vrcholku kopce

jsem poslední voják

který přežil

hrdě se dívám na své přátele

a modlím se k vyšším

aby dali aspoň kus chleba

duším které přilétnou



a já tu stále sedím

dvě tři a několik dalších hodin

jsou jako dny roky životy!

opakuji si že bych měl jít

odtud utéct a obejmout svou ženu

děti rodiče kohokoliv kdo aspoň

trochu žije



mohl bych jít

ale přec kam?

pro smrt?



poslední voják umírá jako první

viděl vše

bolest si vštípil do tváře

hrudník přehltil vzduchem

když pomáhal svým kamarádům
 18.04.2013 15:09
taron: Tak to jsem rád :) Díky!
 17.04.2013 17:48
docela pěkné..., má to hloubku , líbí :)
 16.04.2013 22:11
Zamila: Děkuju :)
 16.04.2013 15:54
 Zamila
Moc pěkná a dojemná ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.