Šestá epizoda seriálu: Ester Krejčí vezme Moji vinnou révu do restaurace U Lesního elfa. Ester Krejčí, Moje vinná réva, sestry Janů a Jana Zlomilová pak prožijí Vánoce se svými rodinami. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz/
přidáno 11.04.2013
hodnoceno 3
čteno 1450(7)
posláno 0
Osoby:
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student
MILI (žena, 20) -- student oktávy C
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
ESTER KREJČÍ (13) (žena, 13) -- Ester Krejčí v minulosti
IRIS NARCIS (13) (žena, 13) -- Moje vinná réva v minulosti
BERNARD RYBEK (muž, 24) -- profesor matematiky
ELIŠKA BRZKOVÁ (žena, 66) -- starší žena
CALENWEN (žena, 31) -- číšník (v kostýmu elfa); dlouhé rovné zlaté vlasy
LINDA NARCIS (žena, 41) -- dáda Mojí vinné révy
KAREL KREJČÍ (muž, 47) -- dáda Ester Krejčí; intelektuál, lingvista
INGRID KREJČÍ (žena, 45) -- dáda Ester Krejčí; psycholog
ANNA JANŮ (žena, 42) -- dáda sester Janů
PAVEL JANŮ (muž, 43) -- dáda sester Janů
EVA ZLOMILOVÁ (žena, 45) -- dáda Jany Zlomilové, žena v domácnosti
PETR ZLOMIL (muž, 47) -- dáda Jany Zlomilové
HLÁŠENÍ (ženský hlas) -- hlášení z reproduktoru v tramvaji
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč



1. Čas (1)

(Titulek:) Středa 15. 12. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Středa, 15. prosince 2010.



2. Neurčitý integrál

Třída (oktáva A) kolem poledne během hodiny matematiky. Bernard Rybek sedí za katedrou. Na tabuli je již několik vyřešených příkladů na neurčitý integrál.

BERNARD RYBEK: (Rozhlédne se po třídě.) Zora Vedralová.

Zorana odloží pero na lavici a přijede na vozíku k tabuli. Profesor Rybek vstane a posune tabuli dolů, aby na ni Zorana dosáhla. Zorana si vezme křídu.

BERNARD RYBEK: Pište si: integrál ze zlomku:

Zorana píše na tabuli, co profesor diktuje. Studenti v lavicích si totéž zapisují do sešitů.

BERNARD RYBEK: V čitateli je dvojka. Ve jmenovateli x na druhou. To celé dx.

ZORANA: (Řeší příklad a nahlas to komentuje:) To se rovná dva krát integrál z x na minus druhou dx, rovná se dva krát jedna lomeno minus jedna krát x na minus první plus c, což se rovná minus dvě lomeno x plus c. (Dvakrát podtrhne výsledek.)

BERNARD RYBEK: Správně.

Zorana odloží křídu a vrátí se na své místo. Profesor zatím zvedne do normální výšky tabuli, na kterou Zorana napsala řešení příkladu.

BERNARD RYBEK: (Posadí se za katedru.) Iris Narcis.

Moje vinná réva vstane z lavice a přijde k tabuli. Vezme si křídu.

BERNARD RYBEK: Pište si: integrál ze zlomku. V čitateli je jednička. Ve jmenovateli pět x plus dvacet pět. To celé dx.

Moje vinná réva příklad na tabuli bez problémů vyřeší.

BERNARD RYBEK: Správně.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se na profesora.) Děkuji. (Vydá se do své lavice.)

Zvonění.

BERNARD RYBEK: Tak. To je pro dnešek všechno. Uvidíme se spolu až po Novém roce, tak hlavně všechno nepozapomínejte, ať to nemusíme opakovat. (Vstane.)

Studenti si sbalí sešity, vstanou a začnou zvedat židle na lavice. Při odchodu ze třídy se několik studentů zastaví u nástěnky, na které visí reklamní leták s nápisem:
┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Je Santa Claus pedofil? │
Co se vám může stát o Vánocích - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘




3. Moje vinná réva

Chodba před šatnami. Studenti odcházejí teple oblečení. Ze šatny vyjde Vojtěch Verner v červené bundě a hned za ním rychlejším krokem Kňour v tmavomodré bundě.

KŇOUR: Hele, Vojtěchu Vernere?

VOJTĚCH VERNER: (Zastaví se a otočí se ke Kňourovi.) Ano?

Ze šatny vyjde Moje vinná réva v tmavě žluté bundě. Zastaví se před šatnou a dívá se na Kňoura a Vojtěcha Vernera.

KŇOUR: Co kdybychom si někam zašli? (Výhrůžně se dívá na Vojtěcha Vernera.)

VOJTĚCH VERNER: (trochu vylekaně:) Kam máte na mysli?

KŇOUR: Vy víte kam. Lehneme si pod strom a budeme se zahřívat. Co vy na to?

Ze šatny vyjdou Mili a Zorana, zastaví se vedle Mojí vinné révy a sledují situaci s ní.

VOJTĚCH VERNER: Nechci.

KŇOUR: (Udělá krok směrem k Vojtěchu Vernerovi a stále se na něj upřeně dívá.) Ale chcete.

VOJTĚCH VERNER: (O krok ustoupí od Kňoura směrem ke zdi.) Nechci.

KŇOUR: (Udělá další krok.) Ale chcete.

VOJTĚCH VERNER: (Další krok. Ocitne se u zdi.) Nechci.

KŇOUR: Osmadevadesátkrát chcete a stokrát zopakovaná lež se stává pravdou!

Vojtěch Verner sklopí zrak a zakroutí hlavou.

KŇOUR: (trochu výhrůžně:) A jestli nepůjdete dobrovolně, tak si mě nepřejte! (Ukáže na Vojtěcha Vernera zaťatou pěstí.)

Moje vinná réva předstoupí před Vojtěcha Vernera a vrhne na Kňoura vyčítavý pohled.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nechte ho, Kňoure. Slabší se nebijí!

KŇOUR: Nepleťte se do toho, kotě!

MOJE VINNÁ RÉVA: (Upřeně se na Kňoura dívá.) Jmenuji se (s důrazem:) Moje vinná réva.

Kňour zprvu znejistí, pak mávne rukou.

KŇOUR: Jéžiš, to je dnes den. (Odejde.)

Když Kňour zmizí z dohledu, Moje vinná réva se otočí k Vojtěchu Vernerovi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Uklidněte se, to bude dobré. Nic se vám nestane.

Mili kolem nich projde a odejde. Zorana je sleduje, stojíc na místě.

VOJTĚCH VERNER: Děkuji. (Podívá se na Moji vinnou révu.) To bylo skvělé. Do příště vynaleznu nějaký odpuzovač. (Krátce se zamyslí.) Dám tam holografický projektor. Nebo generátor ultrazvuku. Ne - světelné meče.

MOJE VINNÁ RÉVA: Říkala jsem, abyste se uklidnil.

VOJTĚCH VERNER: Aha, promiňte.

Chvilku se na sebe dívají, Vojtěch Verner se uklidní.

VOJTĚCH VERNER: Kde bydlíte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Na Galadrielině, v Západním Městě.

VOJTĚCH VERNER: Já v Jedicích, u zastávky K Aldehydům, ale přes Západní Město jezdím, můžeme jet spolu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Dobře.

Vojtěch Verner opětuje úsměv a odchází s Mojí vinnou révou. Zorana je pomalu následuje.



4. Čas (2)

(Titulek:) Pátek 17. 12. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pátek, 17. prosince 2010.



5. Kouzlo Vánoc

Učebna určená studentům, kteří mají volnou hodinu. Moje vinná réva sedí v zadní části na hnědé krychli, vedle ní sedí na invalidním vozíku Zorana. Spolu se dívají z okna, odkud je okouzlující výhled na zasněžené stromy. Mezi větvemi prosvítá šedá betonová budova gymnázia Podolí I, stojící na protější straně ulice a nad ní jasná modrá obloha.

Zvonění (5 sekund).

ZORANA: To znělo skoro jako rolničky. Nemyslíte, že Vánoce jsou nejkrásnější období v roce?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, mám je strašně ráda. Rodiče a děti se sejdou u stromečku, jsou na sebe hodní a dávají si dárky. Pokaždé se na to moc těším.

ZORANA: Také mám ráda rozbalování dárků, hlavně to překvapení.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co obvykle dostáváte?

ZORANA: No... různé věci.

MOJE VINNÁ RÉVA: Já knihy nebo oblečení.

Do učebny vejde Ester Krejčí. Rozhlédnuvši se, přijde k Mojí vinné révě a Zoraně.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

ZORANA: Dobrý den.

ESTER KREJČÍ: Díváte se z okna?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, je tam krásně. Posaďte se k nám.

Ester Krejčí si přisune dřevěnou krychli a sedne se na ni vedle Mojí vinné révy.

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Ester Krejčí:) Těšíte se na Vánoce?

ESTER KREJČÍ: Víceméně.

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Zoranu:) To znamená ano. Kdyby chtěla říct ne, použila by sarkasmus.

Zorana se zasměje.

ESTER KREJČÍ: To, že se bavíte na můj účet, mě "vážně těší". Ach, chybí mi ta spontánnost, s jakou jsme komunikovaly kdysi.

Moje vinná réva se zasní.

(Střih na představu Mojí vinné révy.) Ester Krejčí (13) a Iris Narcis (13) sedí na hnědých kostkách v zadní části třídy a mluví spolu. Iris Narcis (13) se tváří trochu vyjeveně.

ESTER KREJČÍ (13): Nesouhlasím s vaší tezí. Interpersonální interakce mohou být motivovány i kognitivními potřebami.

IRIS NARCIS (13): Hm... co znamená interpersonální?

ESTER KREJČÍ (13): Vztažený vzájemně ke dvěma či více osobám.

IRIS NARCIS (13): Aha. (Zamyslí se.) A kognitivní?

(Střih zpět do původní scény.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Mně ne. Musela jsem vás učit mluvit normálně, nikdo vám nerozuměl.

ESTER KREJČÍ: Hm... to je vlastně pravda. Nakonec jsem vám vděčná, že jste mě to naučila. Kdyby ze mě jedna dáda nechtěla mít intelektuála už v šesti letech a druhá nebyla abnormálně apatická, mohli mě to naučit rodiče.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vyhlédne z okna a zadívá se na bělavé nebe.) Hm... vy asi nevěříte na kouzlo Vánoc, že? (Podívá se na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Věřím.

MOJE VINNÁ RÉVA: (udiveně:) Opravdu?

ESTER KREJČÍ: Ano. Vánoce musejí být kouzelné, když přimějí lidi považovat je za svátky lásky a klidu, jsouce ve skutečnosti svátky stresu a zkažených žaludků.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale vždyť Vánoce jsou přece krásné! Lidé si dávají dárky a mají se rádi.

ESTER KREJČÍ: Víte, že během Vánoc dochází každoročně k nadprůměrnému počtu sebevražd¹?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zakroutí hlavou.) Vzdávám to; vidím, že vás nepřesvědčím.

ZORANA: (na Ester Krejčí:) Na co se tedy vlastně na Vánocích těšíte?

ESTER KREJČÍ: Strávím víc času s rodiči a méně času ve škole. Je to příjemná změna.

ZORANA: A na rozdávání dárků ne?

ESTER KREJČÍ: My si dárky nedáváme.

ZORANA: (překvapeně:) Jak to?

ESTER KREJČÍ: Vánoce trávíme tím, že si předčítáme referáty a navzájem si je kritizujeme nebo jen tak volně diskutujeme.

ZORANA: Aha. To musí být hrozně smutné. Je mi vás líto.

ESTER KREJČÍ: Nelitujte mě. Nám to tak vyhovuje.

ZORANA: Tak to vás nechápu.

Chvilku se všechny tři dívají z okna.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jsem zvědavá, co letos dostanu.

ZORANA: Co byste si přála?

MOJE VINNÁ RÉVA: No... jednu věc, ale tu asi nedostanu.

ZORANA: Jakou?

MOJE VINNÁ RÉVA: Přála bych si navštívit restauraci U Lesního elfa. Slyšela jsem, že tam skvěle vaří a číšníci vypadají jako elfové. Řekla jsem to dádě, ale myslí, že je to nesmysl a takové rozhazování peněz si nemůžeme dovolit.

ZORANA: Je mi vás líto. Přála bych vám to.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

ESTER KREJČÍ: Mohu vás tam vzít já.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vy byste to pro mě udělala?

ESTER KREJČÍ: Ano. Jste můj nejlepší přítel a zasloužíte si to. Ani pro to nemusejí být Vánoce.

MOJE VINNÁ RÉVA: (šťastně:) Ach, Ester Krejčí. Za to vám budu moc vděčná.

ESTER KREJČÍ: Nemáte zač. (Podívá se z okna.) Nepůjdeme už do třídy? Čeká nás poslední letošní hodina literatury.

ZORANA: Nejsem proti.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře. Jdeme.

Moje vinná réva, Ester Krejčí a Zorana zamíří ke dveřím učebny.
──────────────────────────────────────────────
¹ Důvodem je pravděpodobně to, že někteří už tak nešťastní lidé neunesou společenský tlak vyžadující, aby se tvářili, že jsou šťastní.



6. Pás cudnosti

Třída (oktáva B) o přestávce. Vojtěch Verner si něco píše do sešitu. Kolem pasu má ohavnou, něčím nafouklou šarlatovou šerpu, ostře kontrastující s nevýraznou zelenou košilí a modrými džíny. Přijde k němu Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Dobrý den.

VOJTĚCH VERNER: (Dopíše větu a odloží pero.) Dobrý den.

TAMARA JANŮ: Co to máte kolem pasu?

VOJTĚCH VERNER: To je pás cudnosti podle George Orwella.

TAMARA JANŮ: Vypadá úžasně.

VOJTĚCH VERNER: Však jsem ho také vylepšil. Přidal jsem tam generátor
paralyzujících zvukových impulzů. Aktivuje se důmyslně skrytým tlačítkem.

TAMARA JANŮ: Aha. A jak se deaktivuje?

VOJTĚCH VERNER: Tím stejným tlačítkem.

TAMARA JANŮ: To je geniální.

Vojtěch Verner se spokojeně usměje.

TAMARA JANŮ: Ale já jsem teď také něco vymyslela.

VOJTĚCH VERNER: A co?

TAMARA JANŮ: Zjistila jsem, proč je klika na dveřích naproti pantům. Je to proto, aby se s ní daly otevřít.

VOJTĚCH VERNER: Hm... v tom není žádná invence. Zkuste vymyslet něco originálního.

TAMARA JANŮ: Originálního? Co třeba?

VOJTĚCH VERNER: Třeba nějakou báseň.

TAMARA JANŮ: Dobře, zkusím. Děkuji.

VOJTĚCH VERNER: Nemáte zač.

Tamara Janů odchází ke své lavici.



7. Prosba o pomoc

Chodba před šatnami. Ester Krejčí jde po chodbě směrem k šatně oktávy B. Zezadu k ní přiběhne Melanie Navrátil, vypadajíc značně rozrušeně.

MELANIE NAVRÁTIL: Ester Krejčí!

ESTER KREJČÍ: (Zastaví se a otočí se k Melanii Navrátil.) Ano?

MELANIE NAVRÁTIL: Ach, Ester Krejčí. Potřebuji s vámi mluvit.

ESTER KREJČÍ: Ještě?²

MELANIE NAVRÁTIL: (udiveně:) Co ještě?

ESTER KREJČÍ: Nic, mluvte dál.

MELANIE NAVRÁTIL: Musíme někam, kde nás nikdo neuvidí. Znám jedno místo, o kterém vím jen já. Pojďte. Prosím!

ESTER KREJČÍ: (bez jakéhokoliv zaujetí:) Dobře.

Ester Krejčí a Melanie Navrátil spolu rychlým krokem odchází směrem, odkud Melanie Navrátil přiběhla.
──────────────────────────────────────────────
² Ester Krejčí si zřejmě představovala, že Melanie Navrátil odpoví: "Ne, už stačí. Děkuji."



8. Repríza tajného místa

Podzemní chodba u kotelny a serverovny osvětlená zářivkami. Melanie Navrátil a Ester Krejčí přijdou na konec chodby. Hukot z okolních místností vytváří napínavou atmosféru.

MELANIE NAVRÁTIL: (naléhavě:) Ester Krejčí, představte si, teď jsem byla s Mili, to je taková ta veselá dívka z oktávy C, a když jsem se pak na ni podívala, cítila jsem... cítila jsem... (Zajíká se, ukazujíc si na břicho.)

ESTER KREJČÍ: Takové to v břichu?

MELANIE NAVRÁTIL: Ano.

ESTER KREJČÍ: Zdá se, že jste se zamilovala.

MELANIE NAVRÁTIL: (nešťastně:) Ano, ale já ještě nechci. Ještě se nechci vázat. Co mám dělat? Nemůžu na ni přestat myslet!

ESTER KREJČÍ: Usekněte si malíček na levé noze. Dojde vám, že jste ho milovala mnohem víc než ji.

MELANIE NAVRÁTIL: Prosím vás, mluvte vážně!

ESTER KREJČÍ: Já mluvím vážně. Jinak bych vytáhla ten vtip o sebevraždě.

MELANIE NAVRÁTIL: (Chytí se za hlavu.) A já si myslela, že mi pomůžete!

MELANIE NAVRÁTIL: (Podívá se na Ester Krejčí.) Víte co? Jste k ničemu! Z vás nikdy nebude dobrý psychiatr!

ESTER KREJČÍ: (Zůstává stále klidná a nad věcí.) Hněv by snad mohl pomoci... ale spíš ne.

MELANIE NAVRÁTIL: (Znovu se chytí za hlavu. Vypadá, že je jí do pláče.) Ach, co se to se mnou stalo? Vždyť to snad ani nejsem já!

ESTER KREJČÍ: Víte co? Nedělejte mi z toho telenovelu a zajděte říct Mili, co k ní cítíte. Bude to pro všechny lepší.

Melanie Navrátil se trochu vzpamatuje a beze slova odchází.

ESTER KREJČÍ: (Když je Melanie Navrátil ještě na dohled:) A až lusknu prsty, nebudete si nic z toho pamatovat. (Luskne prsty.)

ESTER KREJČÍ: (tišeji, pro sebe:) Zatraceně. Z tohoto se budu vzpamatovávat celý víkend.



9. Čas (3)

(Titulek:) Úterý 21. 12. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 21. prosince 2010.



10. Nádraží Západní Město

Nástupiště železniční stanice Západní Město. Všechna zdejší nástupiště jsou zastřešená a na jejich střechách je patrná sněhová pokrývka. Je klid, bezvětří. Moje vinná réva klidně sedí v tmavě žluté bundě na lavičce. Přijde Ester Krejčí v obvyklém černém kabátě.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den. (Posadí se vedle Mojí vinné révy.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Podívá se na Ester Krejčí a usměje se.) Dobrý den, Ester Krejčí. Řekla bych, že dnes máte obzvlášť dobrou náladu. Že jsem to poznala?

ESTER KREJČÍ: Ano. Patrně příjemný důsledek absence kontaktu se spolužáky. A do té restaurace se také těším.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jste skvělá, že mě tam vezmete.

ESTER KREJČÍ: Jste můj nejlepší přítel a zasloužíte si to. Hluboce si vážím toho, jak snášíte, když si od vás držím odstup, a že jste mi pomohla, když jsem to potřebovala.

MOJE VINNÁ RÉVA: Lidé si musejí pomáhat, jen tak mohou být šťastní.

ESTER KREJČÍ: To není špatná myšlenka. Cením si i toho, že se snažíte mít své vlastní názory.

MOJE VINNÁ RÉVA: Čím to je, že jste dnes méně negativistická než obvykle?

ESTER KREJČÍ: Duch Vánoc?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Jak vás znám, za tím něco bude.

ESTER KREJČÍ: Nechte se překvapit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře.

K nástupišti přijede tramvaj³ linky 10 směr Podhorská a zastaví. Otevře dveře.

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka Nádraží Západní Město. Příští zastávka - Galadrielina.

Ester Krejčí a Moje vinná réva vstanou a s několika dalšími cestujícími nastoupí do tramvaje.
──────────────────────────────────────────────
³ Eichlerské tramvaje v mnohém připomínají železniční příměstské elektrické jednotky. V EDDR se tramvajové a železniční tratě většinou neliší. V sídlišti Západní Město je pak tramvajová trať vedena přímo přes železniční stanici, takže tramvaje, vypadající spíše jako vlaky, zastavují u železničního nástupiště jako na tramvajové zastávce. Označník zastávky s vyvěšeným jízdním řádem však na nástupišti je.



11. Paragraf slušného chování

Interiér jedoucí tramvaje. Všechna místa k sezení jsou obsazená. Ester Krejčí sedí vlevo (ve směru jízdy), Moje vinná réva stojí u ní. Tramvaj zastaví na zastávce a otevře dveře.

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka Galadrielina. Příští zastávka - Dlouhé náměstí. Zastávka je na znamení.

Nastoupí několik cestujících, mezi nimi Eliška Brzková. Zazní zvukový signál a dveře se zavřou. Tramvaj se rozjede. Eliška Brzková přijde k Ester Krejčí.

ELIŠKA BRZKOVÁ: (vyčítavě:) Že se nestydíte. Slušné chování vám nic neříká? Mohla jste mě pustit sednout, ale zrovna jste si to pěkně pokazila.

ESTER KREJČÍ: Co má tento trapný pokus o citové vydírání znamenat?

ELIŠKA BRZKOVÁ: Je slušnost nabídnout starším lidem místo k sezení. (Zatváří se samolibě.)

ESTER KREJČÍ: Lituji. Podle pravidel slušného chování, paragraf 53 odstavec 2, jsem společensky významnější, takže vám místo nabídnout nemusím.

ELIŠKA BRZKOVÁ: (udiveně:) Cože?

ESTER KREJČÍ: Podle pravidel slušného chování vám místo nabídnout nemusím.

ELIŠKA BRZKOVÁ: (Znejistí.) Aha. (Otočí se a svižným krokem odejde do zadní části tramvaje. Po cestě si pro sebe mumlá:) Debilní mládež.

MOJE VINNÁ RÉVA: (udiveně:) Opravdu je to tak?

ESTER KREJČÍ: Ne zcela. Ten paragraf jsem si vymyslela.

MOJE VINNÁ RÉVA: Eh? Ale proč?

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka Dlouhé náměstí. Příští zastávka - Reálná.

ESTER KREJČÍ: Podle tónu, který zvolila, si myslím, že patří k lidem, kteří zneužívají každou výhodu proti druhým. Na příklad falešně obvinivše partnera z domácího násilí, nechají jej vykázat z domu; nebo vymyslivše si znásilnění, přiřknou nevinnému člověku na zbytek života stigma sexuálního delikventa.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s vytřeštěnýma očima:) Takoví lidé jsou?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: (nahlas:) Ale to je hrozné! Co budeme dělat?

ESTER KREJČÍ: Tišeji, prosím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha, promiňte.

ESTER KREJČÍ: S tím nic dělat nelze. Jedině se jim vyhýbat, - což dělá většina rozumných lidí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale jak se dají poznat?

ESTER KREJČÍ: Dobrá otázka. Těžko. U nás ve třídě k nim má nejblíž Astra; ale tím neříkám, abyste se jí vyhýbala. Zatím jediná vlastnost, kterou jsem u nich vypozorovala, je absence vděčnosti a reciprocity pomoci. Když jim pomůžete, často vám poděkují, ale nemyslí to upřímně. A když budete něco potřebovat vy, nikdy vám nepomohou.

Moje vinná réva chvilku přemýšlí. V nastalém tichu vyniká zvuk kovových kol tramvaje prokluzujících po kolejnicích.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale stejně to nebylo správné. Vy jste ji podvedla a podvod je špatný.

ESTER KREJČÍ: (Krátce se zamyslí.) Asi máte pravdu. To sedadlo si nezasloužím. (Vstane.) Můžete se posadit. Vy si je zasloužíte.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Děkuji. (Posadí se.)

ESTER KREJČÍ: Příště si najdu čestnou cestu, jak takového člověka odbýt.



12. Restaurace U Lesního elfa

Parčík před restaurací U Lesního elfa⁴. Pohled na restauraci. Po chodníku přicházejí Ester Krejčí a Moje vinná réva. Nad vchodem do restaurace visí cedule:

  RESTAURACE U LESNÍHO ELFA⁵

Napravo od dveří pak visí menší cedulka s adresou "Imaginární 13".

Ester Krejčí a Moje vinná réva přijdou po chodníku ke dveřím a vejdou dovnitř.
──────────────────────────────────────────────
⁴ Restaurace je široký zelený jednopatrový dům, před nímž se nachází zasněžený travnatý parčík, jemuž dominuje bříza po levé a dub po pravé straně. (Oba stromy jsou opadané.) Středem parčíku ke vchodovým dveřím restaurace prochází odklizený chodník.
⁵ Pod tím je na ceduli ještě nápis v písmu Tengwar.



13. Lesní elfové

Sál plný dřevěných stolů. Stěny sálu jsou světle zelené. Na jedné z nich visí rozměrný obraz s motivem Telperionu a Laurelinu⁶, u stropu, který je zlatavě žlutý, visí řada menších výjevů ze Silmarillionu. V sále je kolem deseti hostů. Obsluhují je číšníci v kostýmech elfů z Pána prstenů (včetně uší).

Ester Krejčí a Moje vinná réva se chvíli rozhlíží. Pak přijdou k prázdnému stolu, sundají si kabát a bundu, pověsí je zezadu na židle a posadí se.


MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... zajímavé.

ESTER KREJČÍ: Jste tu poprvé?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano.

ESTER KREJČÍ: A jaký je váš první dojem?

MOJE VINNÁ RÉVA: Je to tu takové ponuré. Představovala jsem si, že tu bude všechno zářit.

Přijde k nim Calenwen a rozdá jim jídelní lístky v kožených deskách.

CALENWEN: Aiya, poutníci. Mé jméno je Calenwen. Mám vám přinést něco k pití?

ESTER KREJČÍ: Možná později.

CALENWEN: Mai. (Odejde.)

Ester Krejčí a Moje vinná réva si chvilku prohlížejí jídelní lístky.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Mají tu spoustu úžasných věcí. Mohu si objednat i víc chodů?

ESTER KREJČÍ: Ano, ale nepřehánějte to.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Děkuji. Jste skvělá.

ESTER KREJČÍ: Co si dáte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Chtěla bych si dát lembas, salát Caprese a smažený sýr s hranolkami.

ESTER KREJČÍ: Tak to se k sobě "vážně" báječně hodí. Nechcete alespoň místo hranolků vařené brambory? Nejsme ve fast foodu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mám chuť na hranolky. Spolu si dáváme pořád pizzu a chtělo by to změnu.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Já si asi dám jen dietní lothlórienský salát.

Ester Krejčí zavře jídelní lístek a položí jej na stůl. Moje vinná réva učiní totéž.
──────────────────────────────────────────────
⁶ Telperion a Laurelin byly v mytologii J. R. R. Tolkiena dva zářící stromy osvětlující Valinor. Telperion zářil stříbrně, Laurelin zlatě.



14. Účet

Později téhož dne. Ester Krejčí a Moje vinná réva sedí u stolu. Na stole leží vyprázdněné talíře. Před Ester Krejčí jeden, před Mojí vinnou révou tři.

MOJE VINNÁ RÉVA: Uf. Přecpala jsem se k prasknutí.

ESTER KREJČÍ: Vida. Stanete se prvním, kdo obohatí moderní výtvarné umění o obrazec vzniklý z trávících šťáv a zbytků nestrávené potravy.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Škytne a chytne se za břicho.) Přestaňte, nebo začnu opravdu zvracet. Tohle není vtipné.

Přijde Calenwen.

CALENWEN: Nějaké další přání?

ESTER KREJČÍ: Zaplatím.

CALENWEN: V korunách eichlerských, nebo českých?

ESTER KREJČÍ: Eichlerských.

CALENWEN: Tancavë.

Calenwen položí na stůl účet a sečte jej.

CALENWEN: Celkem čtyři tisíce tři sta korun.

ESTER KREJČÍ: (Zaplatí.) Čtyři tisíce pět set.

CALENWEN: Hantanyel. (Vezme si peníze.) Mohu vám nabídnout něco o přátelích elfů? (Nabídne jim malou brožuru.)

ESTER KREJČÍ: Dobře. (Brožuru si vezme.)

CALENWEN: Namarië.

MOJE VINNÁ RÉVA: Namarië.

ESTER KREJČÍ: Namarië.

Calenwen odejde. Ester Krejčí a Moje vinná réva vstanou, vezmou si kabát a bundu a odcházejí k východu.



15. Strana Přátel elfů

Parčík před restaurací. Den. Ester Krejčí a Moje vinná réva jdou po chodníku směrem od restaurace. Ester Krejčí si prohlíží brožuru, kterou dostala.

MOJE VINNÁ RÉVA: Strašně mi to chutnalo. Moc vám děkuji.

ESTER KREJČÍ: Nemáte zač.

Obě se zastaví. Moje vinná réva se podívá na Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co vám to dala?

ESTER KREJČÍ: Předvolební agitaci strany Přátel elfů. Alvar a Silvana Nerwen shromažďují voliče.

MOJE VINNÁ RÉVA: Za tohle jídlo bych je hned volila.

ESTER KREJČÍ: Já budu soudit spíš podle volebního programu než podle jejich restaurace. Ale něco tu pro vás mám. (Schová brožuru do batohu a místo ní vytáhne balíček o rozměrech knihy A4, zabalený v ozdobném papíře a převázaný červenou stuhou.) Je to dárek. (Nabídne balíček Mojí vinné révě.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Pro mě?

ESTER KREJČÍ: Doufám, že trocha materialismu neublíží vašemu charakteru.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vezme si balíček.) Ach, děkuji.

ESTER KREJČÍ: Veselé svátky zkažených žaludků.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Škytne.) Děkuji. Vám také. Rozbalím ho až na Štědrý den.

ESTER KREJČÍ: Výborně. Nebude vám vadit, když se ještě projdu po okolí? Už jsem v Démonicích dlouho nebyla.

MOJE VINNÁ RÉVA: V pořádku. Dojedu domů sama. Na shledanou.

ESTER KREJČÍ: Na shledanou.

Moje vinná réva odchází.



16. Čas (4)

(Titulek:) Pátek 24. 12. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pátek, 24. prosince 2010.



17. Vánoce u Mojí vinné révy

Obývací pokoj rodiny Narcis⁷. Pozdní večer. V rohu stojí skromně ozdobený vánoční stromeček bez svíček či čehokoliv svítícího. Pod ním leží tři zabalené vánoční dárky.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Ačkoliv lidé navzájem si v eichlerské češtině téměř vždy vykají, věcem a zvířatům se v EDDR tyká.

Do místnosti vběhne Moje vinná réva, podívá se pod stromeček a na tváři se jí rozzáří úsměv. Za ní vejde její dáda Linda Narcis.

MOJE VINNÁ RÉVA: (šťastně:) Ach! (Vrhne se pod stromeček, vezme jeden z dárků, podívá se na něj a podá jej dádě.) Pro vás.

LINDA NARCIS: Výborně. (Dárek si vezme.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zírá na zbylé dárky.) No né, dva pro mě! Ach, já jsem tak šťastná!

Moje vinná réva rozbalí jeden ze svých dárků. Uvnitř je svazek béžových ponožek. Moje vinná réva si je s úsměvem prohlédne a pak je odloží stranou.

Linda Narcis zatím rozbalí svůj dárek. Uvnitř je balení pudru.

LINDA NARCIS: To se bude hodit. Celoroční zásoba pudru.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vánoce jsou překrásné!

Moje vinná réva rozbalí druhý dárek, v balíčku je bílá podprsenka. Moje vinná réva se zatváří rozpačitě a zkoumavě si ji prohlédne. Přiloží si ji na prsa.

MOJE VINNÁ RÉVA: Určitě je to moje velikost?

LINDA NARCIS: Jistě. Je to ta stejná, jako když jsem vám ji kupovala naposledy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale to už je dost dávno a ta, co nosím, mě už docela tlačí, hlavně ramínka.

LINDA NARCIS: Tak proč jste neřekla? Mohla jsem koupit větší.

MOJE VINNÁ RÉVA: Teď to nechci probírat. (Vrátí podprsenku do balíčku.) Mám obrovskou radost, že jsem dostala dva dárky.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Něco si uvědomí.) Vlastně...

Moje vinná réva odejde do vedlejšího pokoje. Linda Narcis odnese balík pudru opačným směrem (do koupelny). Moje vinná réva se vrátí, nesouc dárek od Ester Krejčí. Rozbalí jej. Uvnitř je pero a zápisník v pevných deskách s věnováním na lístku papíru:

NA VAŠE VLASTNÍ MYŠLENKY
               Ester Krejčí


MOJE VINNÁ RÉVA: (Přečte si věnování.) Ach. (Přitiskne si zápisník k tělu a obejme jej.) Alespoň ty si mě nedržíš od těla.
──────────────────────────────────────────────
⁷ Strohý obývací pokoj bytu v panelovém domě. Nepříliš vybavený.



18. Vánoce u Ester Krejčí

Stroze vybavený obývací pokoj připomínající konferenční místnost s televizorem. Uprostřed stojí obdelníkový stůl a u něj sedí Karel a Ingrid Krejčí a poslouchají. Ester Krejčí stojí v čele stolu a předčítá referát.

ESTER KREJČÍ: Dnešní plytká konzumní kultura, v níž je průměrný člověk schopen udržet pozornost nejvýše devět sekund a otevření knihy pociťuje jako perverznější než prosedět deset hodin u počítačové hry, asimilovala vánoční svátky do podoby periodické rituální oslavy materialismu, kde hodnota individua je obvykle určována subjektivně podle tržní hodnoty dárků subjektem od něj obdržených a jejich interpersonální emocionální afinita je markantně fluktuována v závislosti na diferenci mezi očekávanou a skutečnou hodnotou těchto dárků. To vše je doplněno sociálními tlaky vynucujícími pokrytecké předstírání štěstí, za které by se nemusel stydět ani Kim Ir-sen⁸. V budoucích letech lze očekávat pokračování této dehumanizace a materializace původně spirituálních symbolů směřující k realizaci dystopické kvazikapitalistické vize, podle níž budou peníze měřítkem všech věcí včetně lidí samotných.

ESTER KREJČÍ: Konec. Jsou nějaké dotazy?

KAREL KREJČÍ: Ano. Myslíte si, že vaše černobílé vidění budoucího vývoje je věrohodné?

ESTER KREJČÍ: Mé vidění budoucnosti západní civilizace není černobílé. Je jen a jen černé.

KAREL KREJČÍ: Aha, tak položím otázku jinak. Existují lidé, na příklad někteří intelektuálové, usilující o zvrácení soudobého vývoje. Jste přesvědčena, že jejich snaha je odsouzena k selhání?

ESTER KREJČÍ: Jsem přesvědčena, že soudobý vývoj je již zvrácený ad absurdum a zvrácenější být nemůže, takže ano.

KAREL KREJČÍ: Dezinterpretovala jste můj dotaz. Měl jsem na mysli úsilí o realizaci nových, dosud neověřených politických a ekonomických systémů na příklad prostřednictvím revoluce. Jste přesvědčena, že i tyto snahy jsou odsouzeny k neúspěchu?

ESTER KREJČÍ: To ne. Dříve nebo později k nějaké revoluci nepochybně dojde. -- Můj názor na to však vystihuje jeden z Murphyho zákonů: "Usmívejte se, zítra bude hůř."

KAREL KREJČÍ: Děkuji.

Ester Krejčí odloží referát na stůl a zajde se posadit ke Karlu Krejčímu.

KAREL KREJČÍ: (s úsměvem:) Děláte mi radost.

ESTER KREJČÍ: Děkuji, dádo. Vy mně také.

KAREL KREJČÍ: (Otočí se na Ingrid Krejčí.) Že je interesantní?

INGRID KREJČÍ: (zcela lhostejně:) Ano.

ESTER KREJČÍ: Mám vás ráda, ale když mě omluvíte, půjdu si zahrát něco na piano. (Vstane a odchází.)
──────────────────────────────────────────────
⁸ Kim Ir-sen byl politickým vůdcem Severní Koreje. Vybudoval tam jednu z nejtvrdších diktatur na světě a sobě silný kult osobnosti.



19. Vánoce u sester Janů (1): Strýc Vladimír

Velká hala vzniklá spojením kuchyně a obývacího pokoje. Večer. U stolu uprostřed haly sedí zhruba deset lidí, mezi nimi Pavel, Anna, Barbora a Tamara Janů. V koutě stojí vyzdobený vánoční stromeček, už bez dárků.

Barbora Janů drží v ruce oranžovou plechovku se žrádlem pro kočky a nedůvěřivě si ji prohlíží. Před ní na stole leží rozbalený dárkový balíček. Vedle ní sedí Tamara Janů a chvílemi si něco zapisuje do zápisníku. Jejich dáda Anna Janů vstane a přijde k nim.

ANNA JANŮ: Notak, pozdravte strýce Vladimíra. Přijel sem až z Olomouce.

TAMARA JANŮ: (Odloží pero a věnuje se Anně Janů.) Víte, že slovo Olomouc je ženského rodu?

ANNA JANŮ: (na Tamaru Janů:) Ano. Jste chytrá.

ANNA JANŮ: (na Barboru Janů:) Barboro. Nepozdravíte ho?

BARBORA JANŮ: (utrápeně, hledíc na plechovku:) Jaký to má všechno smysl?

ANNA JANŮ: Nechci, aby z vás vyrostl zahořklý poustevník. Musíte občas strávit trochu času s příbuznými.

BARBORA JANŮ: Nemám ho ráda.

ANNA JANŮ: (Pokrčí rameny.) Jak chcete. (Odejde věnovat se dalším hostům.)

Barbora Janů vstane a s plechovkou v ruce odchází.



20. Vánoce u sester Janů (2): Báseň

Pokoj Barbory Janů. U stěny naproti posteli stojí akvárium s rybičkami. Po pokoji se prochází mourovatá kočka. Barbora Janů leží v posteli.

Do pokoje vejde Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Sestro?

BARBORA JANŮ: Ano?

TAMARA JANŮ: Složila jsem báseň o lásce.

BARBORA JANŮ: Ach.

TAMARA JANŮ: Mohu vám ji přednést?

BARBORA JANŮ: Nemám ráda vaše básně. Jedině, když za mě zítra vynesete odpadkové koše.

TAMARA JANŮ: Dobře, slibuji.

Barbora Janů se zatváří zklamaně a vzdychne.

TAMARA JANŮ: (Začne recitovat báseň:) Teplý úsměv.

Za trochu tepla
v malé temné posteli
chtěla bych dát vše,
co jako vítr vrata zavírá.

Mé ubohé smysly
a vlna utekly
za malou chvíli
a život proběhl mi,
když rozpustil se led
a silueta vaše se vzňala.

Jsem teplá
a ještě tmavší,
ale jen tehdy,
když okem svítí
oběti lži.

Než vaše vlasy
znovu se nabarví
stříbrnou jehlou,
můj černobílý zjev
jste osvobodil
a je občas i šedý.

A zakryji si ramena
svýma jemnýma rukama,
ze Slunce jste pil
a dáte na mou tvář
falešný úsměv.
Opile zesvětlá
váš úsměv.

Konec.

Barbora Janů vzdychne, stále se tváří smutně.

TAMARA JANŮ: Co si o ní myslíte?

BARBORA JANŮ: (Zvolna zakroutí hlavou.) Není vůbec o lásce. Nelíbí se mi. Měla byste raději dělat věci, které vám jdou.

TAMARA JANŮ: Dobře, začnu se učit Feynmanovy přednášky z fyziky⁹. Mohu vám je pak chodit přednášet?

Barbora Janů nesouhlasně zakroutí hlavou.

TAMARA JANŮ: Dobře. (Zamyslí se.) Ani kdybych vynášela koše celý týden?

Barbora Janů zavzlyká. Tamara Janů odejde z pokoje.
──────────────────────────────────────────────
Feynmanovy přednášky z fyziky jsou dílem známého amerického profesora fyziky Richarda P. Feynmana. Existují v knižní podobě a jsou dodnes používány k výuce fyziky.



21. Vánoce u Zlomilových (1): Kapr

Obývací pokoj bytu Zlomilových¹⁰. Odpoledne. Vánoční stromeček je již ozdobený, ale zhasnutý a bez dárků. U stolu sedí Eva a Jana Zlomilovy. Jana Zlomilová si stříhá nehty, Eva Zlomilová si pročítá jakýsi papír.

EVA ZLOMILOVÁ: (potichu:) To jsem udělala, - tohle mám, - tohle taky mám.

Z chodby se ozve rána kladivem.

PETR ZLOMIL (M. O.): Sakra!

Eva Zlomilová odloží papír a vstane. Projde ke dveřím do předsíně a otevře je.

EVA ZLOMILOVÁ:(zavolá:) Tak kde je ten kapr? Rychle, ať ho stihneme uvařit do večeře!

Z předsíně vstoupí Petr Zlomil, vypadá nervozní.

PETR ZLOMIL: Že se na to musíte zeptat zrovna v tu nejblbější chvíli. Na tohle nemám nervy.

EVA ZLOMILOVÁ: Říkala jsem vám, ať zavoláte řezníka.

PETR ZLOMIL: A myslíte, že snad kradu? Loni nás stál tolik, že už málem nezbyly peníze na toho kapra.

Jana Zlomilová vstane a jde směrem ke dveřím.

EVA ZLOMILOVÁ: Tak jsme mohli koupit mraženého.

JANA ZLOMILOVÁ: Mražený řezník... (Zahihňá se a odejde do předsíně.)

PETR ZLOMIL: Tak to ne! U nás se kapr vždycky zabíjel až na Štědrý den.

Eva Zlomilová obrátí oči v sloup. Petr Zlomil odejde do předsíně a třískne za sebou dveřmi.
──────────────────────────────────────────────
¹⁰ Uprostřed místnosti je gauč, natočený tak, aby z něj bylo možno sledovat televizor, stojící u západní zdi vedle dveří do předsíně. V jihozápadním koutě stojí vánoční stromeček s elektrickými svíčkami. V severovýchodní části pokoje stojí stůl, okolo něj čtyři židle. Na východní stěně jsou okna.


22. Vánoce u Zlomilových (2): Dárky

Obývací pokoj Zlomilových. Pozdě večer. Vánoční stromeček je již rozsvícený a pod ním leží několik vzorně zabalených dárků.

Do pokoje vejdou společně Jana, Eva a Petr Zlomilovi. Jana Zlomilová přijde ke stromečku a roztřídí dárky na tři hromádky. Rodiče ji přitom sledují.

JANA ZLOMILOVÁ: (Vezme jednu hromádku dárků a podá ji Evě Zlomilové.) Pro dádu Evu.

EVA ZLOMILOVÁ:(Vezme si dárky.) Děkuji. (Drží je v ruce.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Vezme druhou hromádku dárků a podá ji Petru Zlomilovi.) Pro dádu Petra.

PETR ZLOMIL: Dobře. (Dárky si vezme a hned je odloží na gauč.)

JANA ZLOMILOVÁ: A zbytek je pro mě.

PETR ZLOMIL:(Podívá se na hodinky.) Dobře, za dvě minuty začíná Mrazík a musím ještě naladit satelit. (Přijde k televiznímu přijímači a zapne jej. Vezme do ruky dálkové ovládání.)

Z televizoru se ozve šum.

JANA ZLOMILOVÁ: Dádo Petře?

PETR ZLOMIL: Nerušit! (Zírajíc na televizor, mačká tlačítka na dálkovém ovládání.)

Jana Zlomilová pokrčí rameny a zvedne z podlahy svoji hromádku dárků. Eva Zlomilová a Jana Zlomilová odejdou do předsíně.



23. Vánoce u Zlomilových (3): Hod střevícem

Předsíň bytu Zlomilových. Z obývacího pokoje vejdou Eva a Jana Zlomilovy, držíce hromádky dárků.

JANA ZLOMILOVÁ: Hned se vrátím. (Zajde do svého pokoje odložit si dárky.)

Eva Zlomilová odloží ty svoje na botník. Jana Zlomilová se vrátí z pokoje.

EVA ZLOMILOVÁ: Když jsme tu tak samy, co kdybyste si hodila střevícem?

JANA ZLOMILOVÁ: (vyčítavě:) Dádo! To už jsme dělaly loni.

EVA ZLOMILOVÁ: Je to tradice. Vy nechcete vědět, zda si někoho najdete?

JANA ZLOMILOVÁ: Až to budu chtít vědět, zavolám té vědmě z Eichlerského rozhlasu, co po večerech vykládá budoucnost posluchačům.

EVA ZLOMILOVÁ: Vědma je k ničemu, střevíc je spolehlivější. Dejte na mě, já to znám. Mně střevíc Petra předpověděl.

JANA ZLOMILOVÁ: (Pokrčí rameny.) Tak dobře. (Zuje si levou botu.)

Jana Zlomilová hodí botu za sebe ke stropu. Bota se odrazí od stěny, kopne Janu Zlomilovou do zad a spadne na podlahu špicí ke dveřím.

JANA ZLOMILOVÁ: Au.

EVA ZLOMILOVÁ:(starostlivě:) Nestalo se vám nic? Neublížila jste si?

JANA ZLOMILOVÁ: To nic. Jsem v pořádku.

Eva Zlomilová se podívá se na botu a usměje se.

EVA ZLOMILOVÁ: Koukejte! (Ukáže na botu.)

Jana Zlomilová se podívá na botu.

EVA ZLOMILOVÁ: Ukazuje ven. Do roka si najdete kluka!

JANA ZLOMILOVÁ: (Vyjeveně zírá.) Potřebuji -- být chvilku sama! (Rychlým krokem odejde do svého pokoje.)

EVA ZLOMILOVÁ: (spokojeně:) Další muž do rodiny - to bude něco.



24. Čas (5)

(Titulek:) Pondělí 3. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pondělí, 3. ledna 2011.



25. Po Novém roce

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Ester Krejčí sedí ve své lavici, čtouc si noviny. Do třídy vejde Moje vinná réva a přijde k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: (opatrně:) Neruším?

ESTER KREJČÍ: Rušíte. Ale když už tu jste, zajímal by mě váš názor na novinku v oblasti jmen platnou od Nového roku.

MOJE VINNÁ RÉVA: To jsem asi přeslechla. O co jde?

ESTER KREJČÍ: Od 1. ledna je 15 původně ženských jmen nově obourodých. Konkrétně... (Najde údaj v novinách a přečte:) Abigail, Birgit, Dagmar, Doris, Ester, Gudrun, Iris, Karin, Karmen, Katrin, Manon, Miriam, Nikol, Ráchel a Skarlet.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... tam jsou opravdu obě naše jména?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: (váhavě:) No... nevím. Bude to divné, až se potkám s nějakým Irisem.

ESTER KREJČÍ: Každá jazyková reforma, kterou jsem zažila, působila zpočátku divně, ale než uplynul rok, lidé si na ni zvykli a zase se děsili nových reforem.

Moje vinná réva pokrčí rameny.

ESTER KREJČÍ: Dáda Karel říká, že je to předvídatelný krok od tradičního genderového segregacismu k postmoderní eichlerské unisex utopii.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nezlobte se, ale nezajímá mě to. To se vyřeší samo - až poznáme nějakého Estera.

ESTER KREJČÍ: V pořádku. Nezlobím se na vás.

Do třídy se opatrně vplíží Jana Zlomilová a přikrade se k Mojí vinné révě.

JANA ZLOMILOVÁ: Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co se děje?

JANA ZLOMILOVÁ: Budu mít kluka.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je skvělé.

JANA ZLOMILOVÁ: (Chvilku je v rozpacích a vypadá zmateně.) Určitě?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě. A kdo to bude?

JANA ZLOMILOVÁ: To ještě nevím. Házely jsme s dádou na Vánoce střevícem a mně padl špicí ke dveřím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Já jsem myslela, že už někoho máte.

ESTER KREJČÍ: Jano Zlomilová?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano?

ESTER KREJČÍ: Chtěla bych vás poprosit, až se do něj zamilujte, abyste s tím nechodila za mnou, nevodila mě na tajné místo, které znáte jen vy, a nevylévala si tam přede mnou svoje city.

JANA ZLOMILOVÁ: (Trochu se zamračí.) Tak to neudělám ani náhodou.

ESTER KREJČÍ: Děkuji. (Začte se do novin.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Janu Zlomilovou:) Nezlobte se na Ester Krejčí. Ona je v podstatě dobrá.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak dobře. Ale vás mám tedy rozhodně raději.

MOJE VINNÁ RÉVA: To mi připomíná... Jaké jste měla Vánoce?

JANA ZLOMILOVÁ: (Zahihňá se.) Děs a hrůza. Dáda sama zabíjela kapra.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vážně? Tak to mi musíte povyprávět.

JANA ZLOMILOVÁ: Hned.

Jana Zlomilová zamíří ke svému místu, Moje vinná réva ji následuje.



Shrnutí epizody:

Toto byla šestá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. V poslední předvánoční hodině matematiky si studenti procvičovali určování neurčitého integrálu. Po hodině Kňour vyhrožoval Vojtěchu Vernerovi násilím, ale Moje vinná réva se Vojtěcha Vernera zastala. Ester Krejčí, Moje vinná réva a Zorana si povídaly o kouzlu Vánoc. Moje vinná réva chtěla navštívit restauraci U Lesního elfa, ale dáda jí to odmítala zaplatit; Ester Krejčí se nabídla, že ji tam vezme, protože jsou nejlepší přátelé. Vojtěch Verner na svoji obranu před Kňourem vynalezl ohavný pás cudnosti a poradil Tamaře Janů, aby zkusila složit báseň. Melanie Navrátil se poslední den před vánočními prázdninami zamilovala do Mili z oktávy C. Žádala o radu Ester Krejčí. Ta se k ní v této situaci zachovala poněkud protivně, ale nakonec jí poradila.

Ester Krejčí a Moje vinná réva se cestou do restaurace v tramvaji setkaly se starší ženou (Eliškou Brzkovou). Ester Krejčí ji podvodným způsobem odbyla, což jí Moje vinná réva vyčetla. Ester Krejčí uznala, že udělala chybu a přenechala Mojí vinné révě své místo k sezení. V restauraci se Moje vinná réva přecpala k prasknutí. Od číšníka pak dostaly volební brožuru strany Přátel elfů. Nakonec dostala Moje vinná réva od Ester Krejčí dárek - zápisník a pero.

Samotné Vánoce prožili studenti ve svých rodinách. Moje vinná réva dostala svazek béžových ponožek a malou podprsenku, načež byla velmi šťastná, že dostala pod stromeček dva dárky. Ester Krejčí zatím doma svým rodičům přednášela pesimistický intelektuální referát. Barbora Janů dostala k Vánocům plechovku se žrádlem pro svoji kočku, Tamara Janů složila báseň, o níž byla přesvědčena, že je o lásce, a přednesla ji sestře. Pak se rozhodla, že se raději bude učit Feynmanovy přednášky z fyziky. Petr Zlomil, dáda Jany Zlomilové, poprvé sám zabíjel vánočního kapra (ne moc úspěšně). Po rozdání dárků si sedl k televizi a sledoval Mrazíka. Jana Zlomilová si mezitím kvůli vánoční tradici "házela střevícem". Střevíc jí předpověděl, že do roka si najde kluka. Jana Zlomilová z toho byla značně rozrušená.

Po Vánocích se studenti v novém roce opět sešli ve školní třídě. Ester Krejčí s Mojí vinnou révou probrala jazykovou reformu, podle níž si od roku 2011 mohou muži volit i některá původně ženská jména jako Ester či Iris. Moje vinná réva se pak setkala s Janou Zlomilovou a nechala si od ní povědět, jaké měla Jana Zlomilová Vánoce.




Hudba k titulkům (česká verze): Veselé Vánoce.

Hudba k titulkům (anglická verze): Within Temptation: Gothic Christmas.


přidáno 01.05.2015 - 15:27
Singularis: ohledně ester jsem měla na začátku čtení dojem, že je starší a něco jako jejich "poradkyně" a ne spolužák/čka.. takže mě překvapilo, že je, čím, kým je.. :) se vyjadřuju jako pako, ale tady to jde fakt těžko :D

k únikovému reflexu jsem se zatím nedostala, tak uvidíme :))
přidáno 01.05.2015 - 13:03
Amelie M.: Velice děkuji za ten postřeh o soupisu postav. Teď jsem si uvědomil/a, že ve filmech bývaly kdysi titulky na začátku, ale dnešní filmy už mívají hlavní titulky obvykle na konci a bude to mít asi ten stejný důvod. (Neodstrašovat diváky.) Takže od příští epizody Ester Krejčí začnu dávat soupis postav až na konec a možná i trochu vylepším formát, aby to vypadalo jako titulky.

Myslím, že zatímco úkolem spisovatele je napsat dílo, skoro stejně významný je i úkol čtenáře najít způsob, jak dílo číst. Některá díla jsou vyloženě založena na tom, že se čtou velmi obtížně, např. Odysseus Jamese Joyce. Já bych chtěl/a, aby moje díla byla pokud možno čitelná a pochopitelná co nejlépe (nejsnadněji), ale přesto tam vždy určitá snaha na straně čtenáře musí být. A chválím tě, že jsi v této snaze uspěla. :)

Mám velikou radost, že se ti líbí Ester Krejčí a její rodiče. :) Mně osobně jsou také docela sympatičtí. A přitom Ester Krejčí obvykle dělá dost negativní první dojem (třeba v Únikovém reflexu měla vyloženě nepřátelskou náladu).
přidáno 29.04.2015 - 16:26
ony ty scénáře mají něco do sebe.. :) původně mě vyděsil ten soupis postav v každé epizodě.. vůbec jsem se v tom nevyznala a velmi mě to odrazovalo od čtení.. ale pak jsem ho jednoduše začala ignorovat a postavy si poznávám během čtení a po svém.. (nejsem schopna je vstřebat jen tím, že si přečtu kdo, kdo je..) je to pro mě osobně mnohem přijatelnější způsob čtení.. a začalo mě to bavit :-) což jsi poznal/a z toho množství, které jsem stihla přečíst a okomentovat..

začíná se mi čím dál víc líbit postava kňoura :) to je správnej úchyl a také EK včetně svojí rodiny je zajímavá.. z mého pohledu není snadné popisovat je a situace, které prožívají - spousta cizích slov a „těžkých“ myšlenek.. smekám :) a ta báseň tamary janů je strašná a přitom něčím velmi zajímavá – taky velmi dobrý kousek!!! :)

bezva epizodka, bavila mě :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E06: Vánoční agitace : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kámen logiky
Předchozí dílo autora : Přetečení zásobníku

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
človiček, Mlčeti Zlato, shane
» narozeniny
gentoo [12], paranoia [10], Josie [9]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Demonstrace v Minsku
demonstrace
- zobrazte si celé vlákno -

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku