30.03.2013
7
V poušti povídám si s ozvěnou,
stálou, věrnou, neměnnou.
Do toho zpívá vítr v korunách stromů,
já už odtud nechci nikdy domů.

Jako pírko labutí padající na ledovou kru,
jako smítko prachové předvídající tmu.
Tak jako kostky dřevěné stavějící hrady,
tak jako vojska procházející tam, i tady.
 10.04.2013 19:22
shane: Krásné... Děkuji :-)
 10.04.2013 18:14
KlarKoss:
Rád zasnil jsem se s rusovláskou,
co sympatickou být se zdá,
a pomazlil se s každou hláskou
jak ten, kdo tohle kouzlo zná

a s ozvěnou si taky hraje
na perpetuum mobille,
vychutná šum říčky i háje,
pochválí hříbě kobyle,

na vonnou růži pěje ódy,
k něžné dívce ji přirovná,
rád navrací se do přírody,
hospody pouze zvenku zná.

A když už potěší jej cosi,
do veršů hned to zkouší dát,
velebí rosu, úsvit bosý,
skřivánka zpěv i jitřní chlad....;o)
 31.03.2013 16:47
SSS: Moc jsi mě potěšil, děkuji.
 31.03.2013 15:03
 SSS
:) Líbí se mi.
 30.03.2013 22:37
Kluci, díky moc :-)
 30.03.2013 12:16
souhlas s Hrabalem :)
 30.03.2013 10:41
Opravdu povedená báseň. Přesně můj šálek kávy :-) Líbí, líbí, líbí :-) :-) :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.