|
V únoru mi navždy odešla, a já bych toho chtěl tolik říct. Jenže slova váznou na rtech.
|
Kde jsi mami?
Odešlas někam pryč,
ale žiješ dál tu s námi.
Maminko, mami.
Ve mně, v nás,
zaznívá dnes, zítra,
napořád tvůj něžný hlas.
Maminko, mami.
Odešlas někam pryč,
ale žiješ dál tu s námi.
Maminko, mami.
Ve mně, v nás,
zaznívá dnes, zítra,
napořád tvůj něžný hlas.
Maminko, mami.
14.03.2013 18:29
je to krásné ikdyž smutné ale bohužel v životě to už tak chodí .vím o čem píšeš taky sem ztratila tatu tak vím jak secítíš tak se drž vím že to není jednoduché .ale tvá básen je moc pěkná
14.03.2013 09:48
Zamila
Smutná krása ...
14.03.2013 09:31
slova ÚTĚCHY jsou MARNÁ...bolí to a bolí a nikdy nepřebolí... mám v očích slzy a taky tam vidím svého otce...už jsem to tu někdy psala,chodívala jsem jako holčička často s ním na hřbitov zapalovat svíčky a vždy mě velmi zaujal otcův podivný smutek...takový zvláštní, nevyslovitelný...vnímala jsem ho a on to ani neví a netuší, nebo možná už v nebíčku ví, on ho přenášel na mne...ale ten pravý smutek, ten, jako měl on jsem sama zažila až zemřel, takže teď chodívám na stejné místo s prožívám, co prožíval on, jak divné a zároveň ironické...
raděj tam nechodím a s dětmi ještě neraději.
raděj tam nechodím a s dětmi ještě neraději.
14.03.2013 07:39
ngc 6334
..je za bránou Věčnosti, tam kde spočívá poslední Tajemství života, kde duše jsou osvobozeny od neklidného dechu, rozplynuty v slunci.... upřímnou soustrast..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.