Otisk

Sedím si takhle na pláži,
za chvíli hvězdy zazáří.
Sedím a usmívám se na nebe,
které je mi vzdálené.

Indigová modř poskvrněná světýlky,
každé z nich je otisk malinký.
Je to bílý otisk duše:
temné, krásné, ženy, muže...

Sedím sama a usmívám se pro tebe,
už nekoukám se na nebe.
Potemnělé vlny smutně šeptají:
,,Upíři duši nemají.“