Padlí

Ležím tu na zemi v blátě, v dešti,
můj další osud Smrtka mi věští.
Křídla se zlomila, spadla jsem na chodník,
jen o kus dál čeká mě převozník.

Byla jsem vysoko, tam, kde teď kometa
hvězdný prach třpytivý na nebi zametá.
Byla jsem vysoko, vysoko tak,
že mě musel potkat ten strašnej pád.

Špínu mám teď mezi prsty
slušný lidi mi uhýbaj z cesty.
Vlasy jsou slepené potem a krví,
ale nikdo další o mně neví.

Nepatřím již do tohoto světa,
život zde je pro mne vzdálená meta.
Čeká mě peklo, ne znovuzrození,
z těchto pout není osvobození.

Nepůjdu světlem, půjdu tmou
a to vše jen vinou tvou.
Z křídel zlomených krev teče,
čas do úsvitu se tak vleče.

Náhle se přede mnou zjevilo stvoření,
kterému jsem podlehla v pokušení.
Jeho oči rudě žhnuly,
dva plamínky nocí pluly.

Na černých křídlech smrt mi přinesl,
do náruče mě vzal a pryč mě odnesl.
Křídla má zahojil, tělo mé uzdravil,
čas se pro mne náhle zastavil.

S černými křídly plujeme nocí spolu,
ty, smrtelníče, však nepouštěj nás domů.
Jako padlý anděl po boku mu budu stát,
jeho smrtelný chlad za nocí mě bude hřát.