Stromy života jsou zdechlé,
jako naše soudnost.
Chvíle moudrosti,
jaká to krásná dávnost.
Živoříme u svých matek
a vyhýbáme se jejich slovům -
to jsou ta synonyma našeho bytí –
toho, kdo jsme.
Panelák,
který má oči
do tkalcova obrazu světa,
na niž jsou nalepená
všelijaká šílená monstra,
s tvrdou a zlostnou grimasou.
Bohové v naší duši,
znají jen skřek a hrabivost.
Odpust můj Pane.
Osoba v níž,
začal pavouk splétat pavučinu,
se včera zamilovala a stačilo pár chvil,
a měla kabát z ctností.
Přišel mladík,
obdivoval jejich pružnost.
Krásného a ctnostného,
je zde příliš.
Byť,
plody musejí zrát…
06.03.2013 22:23
..tohle se mi hodně líbí. Tak nějak to teď prej všude je v tom životě. Moc hezký dílko a dobře se mi to četlo, od začátku až do konce, bez výjimky! :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.