Životy orámujem černym rámem
pátá ranní odbila všechny včerejší touhy
a hodila je do dvou černejch kafí
bez cukru..
U zdi stála slepená potřeba
která nám nepatřila, ani kouskem jejího těla
a Tvý nohy
se včera v noci na chvíli nechtěly znát..
Až skončíš, posbírej si ze země poztrácenou odvahu..
Rozlilas mi něhu do klína
a bylas tak moc jiná
skoro bych si Tě i
zalila do betonu..
Žijeme životy
co nejsou z cukru
a co nám (bohužel) nepatří..
A my sobě taky ne..
Na dnech klínů, jsme si všichni stejně cizí..
*
/i my dvě/
pátá ranní odbila všechny včerejší touhy
a hodila je do dvou černejch kafí
bez cukru..
U zdi stála slepená potřeba
která nám nepatřila, ani kouskem jejího těla
a Tvý nohy
se včera v noci na chvíli nechtěly znát..
Až skončíš, posbírej si ze země poztrácenou odvahu..
Rozlilas mi něhu do klína
a bylas tak moc jiná
skoro bych si Tě i
zalila do betonu..
Žijeme životy
co nejsou z cukru
a co nám (bohužel) nepatří..
A my sobě taky ne..
Na dnech klínů, jsme si všichni stejně cizí..
*
/i my dvě/
11.02.2013 15:21
ale ta je tedy depresivní, no občas holt ta beznaděj a nedostatek víry v lepší zítřky nás přepere, moc působivé a tvé, líbí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.