|
... ti co mě znají, pochopí...
 29.01.2008 4 1858(14) 0 |
Ptáš se mě proč a koukáš do země
Nevím,
snad nevěřím už ani ozvěně...
Něvěřím už ani sobě,
nevěřím nikomu,
a proč měl bych tobě?
Říkáš že už bude dobře,
že nám bude krásně.
Hovno...
Dál píšu tyhlety básně...
Řádky plné bolesti a vzteku..
Ne..
Ty se nedočkáš mýho breku...
Pro tebe je škoda ronit slzy,
osudu už zbíhají se,
na tebe sliny...
Nevím,
snad nevěřím už ani ozvěně...
Něvěřím už ani sobě,
nevěřím nikomu,
a proč měl bych tobě?
Říkáš že už bude dobře,
že nám bude krásně.
Hovno...
Dál píšu tyhlety básně...
Řádky plné bolesti a vzteku..
Ne..
Ty se nedočkáš mýho breku...
Pro tebe je škoda ronit slzy,
osudu už zbíhají se,
na tebe sliny...
30.01.2008 - 09:57menší protestsong ;) ... plná emocí... to sice je... ale tak nějak nevím... :)... neznám, tak asi nechápu ...
30.01.2008 - 01:46Azure Sky
...bolest, ach, to znám ...jednou přebolí!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : sen versus realita
Předchozí dílo autora : Poklad
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jsem svá [18], Michalson [17], Artemis [16], Karel Malcovský [6]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
