|
Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali
|
Opona je zatažená ... Vše dokonáno jest.
Jen dva lidi co potkali se, na hořké křižovatce
zvrácených životních cest.
Hraješ...
Jak už se Tě nic nedotýká a už Tě nic nebere.
Ale broučku ...
Já vím dle jakého rytmu Tvé srdce tiká.
A znám ty Tvé lži s krátkým dostřelem.
Znám Tvá tajemství i strachy,
vím jak rád děláš ramena.
Znám Tvá gesta i slova.
I co to vše znamená.
Znám Tě jako vlastní boty.
A divíš se?
Vždyť dva roky jsou dva roky.
Usmíváš se. Usmívám se.
Za hlavu ty roky házíme.
A vše krásné, co spolu prožili jsme,
teď do té hry vsázíme.
Dva trapní herci v prázdném sále.
S hrou co nikoho nebaví.
S hrou "Koukej jak mě už nezjímáš, dívej jak jsem nad věcí."
Každý ve své hloupé roli s primitivními dialogy..
"Máš se?"
"Skvěle! .. A ty?"
"Taky!"
A pak rychle odvracíme zraky.
(Snad aby neprozradily, co není ve scénáři.)
Jen dva lidi co potkali se, na hořké křižovatce
zvrácených životních cest.
Hraješ...
Jak už se Tě nic nedotýká a už Tě nic nebere.
Ale broučku ...
Já vím dle jakého rytmu Tvé srdce tiká.
A znám ty Tvé lži s krátkým dostřelem.
Znám Tvá tajemství i strachy,
vím jak rád děláš ramena.
Znám Tvá gesta i slova.
I co to vše znamená.
Znám Tě jako vlastní boty.
A divíš se?
Vždyť dva roky jsou dva roky.
Usmíváš se. Usmívám se.
Za hlavu ty roky házíme.
A vše krásné, co spolu prožili jsme,
teď do té hry vsázíme.
Dva trapní herci v prázdném sále.
S hrou co nikoho nebaví.
S hrou "Koukej jak mě už nezjímáš, dívej jak jsem nad věcí."
Každý ve své hloupé roli s primitivními dialogy..
"Máš se?"
"Skvěle! .. A ty?"
"Taky!"
A pak rychle odvracíme zraky.
(Snad aby neprozradily, co není ve scénáři.)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.