Stačí se zamyslet nad svým životem a nápady přichází samy...když se nad tím tak zamyslím....je to smutné
 11.12.2012
7
V koutě sedím, do zdi hledím,
marně volám, marně prosím,
múzo, přijď, ty, básníků, anděli,
snad přiletí, a téma nadělí....

Bezradně namáhám svou mysl,
kroutím hlavou, nemá to smysl,
suché fráze z krku vycházejí,
však žádná, co rovna by byla epopeji.

Prázdný život vedu, oh..jak smutné,
žít sama se sebou, ovšem nutné,
přežít v tom krutém ráji vlčí smečky,
kde každé slovo přirovnávám ke kaluži břečky.

Odpusťte těch pár řádků zoufalce,
smutné, ztracené rusalce,
jenž ušité má šaty z průsvitného závoje,
té, která píše z duše svého pokoje.
 10.01.2013 11:13
VKate: jo jo to už tak bývá :) díky za zastavení
 10.01.2013 11:10
no...taky to tak někdy mám...akorát s tím rozdílem, že když není múza, tak já nejsem schopná napsat nic :)
 12.12.2012 19:43
... jóó múúzy ... ;o)))
 12.12.2012 10:27
 Devils_PIMP
Slušné
 11.12.2012 23:39
to znam, nekdy proste ani carka ... :)
neni vsak treba zoufat, alespon neprispivas, k basnicke inflaci ....
 11.12.2012 22:11
Yana: díky Yani, nejspíš máš pravdu :)
 11.12.2012 22:01
Toto jsou fakt smutné pocity z duše tvého pokoje, ale pravda, vždy je o čem psát, např. o tom že múza někam utekla a člověku je tak bolavě.....z vlastní zkušenosti, múza si s námi jen hraje někdy na schovávanou

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.