Království Sedmerohory

Za devatero horami a devatero řekami, leží líbezný kraj, žijí zde princové a princezny, králové, královny, poslanci i prezidenti. Mezi podanými žijí lidé prostí, mladí i staří, ženy, muži i děti. Jsou tu lidé dobří i zlí, poctiví i nepoctiví, no zkrátka takoví lidé kteří žijí všude po celé planetě.V tomto kraji se rozprostírá malé království Sedmerohory.
Pro ostatní země není moc důležité i když si to o sobě myslí. Tahle malinká zemička prošla tolika obnovami a změnami, že by jste je na prstech nespočítali. Lidé zde neměli své vlastní názory ani nápady, měli jen to co se dozvěděli od bardů a kupců z dalekých zemí. Lidé žili prostě, ne že by byli chudí, ale pár bohatých pánů si myslelo že může ovládnou svět a tak začali šetřit. Tahle myšlenka jim nedala spát, začali zvedat daně poddaným, za vodu ve studnách se začalo platit a místo toho aby staří lidé předávali své moudrosti, museli chodit pracovat zpátky na pole, ale ani tady se dlouho neudrželi pro své stáří, a tak museli do chrámů a klášterů, ale i ty si začali účtovat zlaťáky za pobyt těchto starých lidí a mrzáků.
Děti místo toho aby nabývali vědomostí a učili se řemeslům, jen posedávali v temných ulicích a pokuřovali cigarety a popíjely alkohol. Svět se změnil, staří už pro ně nebyli potřební a unavovali je jejich rady.
A policie a soudci hledali a soudili jen toho který jim nezaplatil pár dukátů. Kdo na to veřejně upozornil, byl nemilosrdně ztrestán.
V této špíně však bylo několik světlých skvrn. Pár lidí kteří věřili že lidé v té zemi si zaslouží lepší budoucnost pro své děti. A tak začali proti státu skládat písně, básně, povídky. Těchto lidí si z počátku nikdo nevšímal, ale postupně se dostali do podvědomí lidu. Někteří je považovali za blázny, jiní za hrdiny, kteří se nebojí říct svůj názor. Jak řekl kdysi jeden slavný muž. Je lepší předstírat nevědomost než se postavit pravdě.