Tato básnička má jiný smysl,než se možná zdá. Je v tom mystika,ale mě se nechce jí osvětlovat,to je tak na úvahu.Ale řekl jsem si že sem na Psance dám všechno, co mám-ať v tom mám v té "tvorbě" konečně trochu pořádek..
 26.09.2012
3
Je to zvláštní zjištění,že se člověk rodí,
mezi výkaly a močí,
pak odjíždí v kočáře neznámo kam,
a na kozlíku smrt sedí-
kočí.

Okna jsou zakrytá a uvnitř šero vládne,
cesta plná výmolů a kamení,
kolem jen bažiny zrádné,
a ve škarpách poutníci
znavení.

Tam v dálce jistě štěstí na ně čeká,
do vysněnéné země všichni kráčí,
že své moře najde jednou řeka,
tu kuličku naděje před sebou
tlačí.

Jsme jako ty myši,co šlapou v kole,
a věříme že kolu vládnem,
pádíme nahoru,však stále jsme dole,
a kolo zastaví až jednou
padnem.

Vystoupit z kočáru a rozhlédnout se kolem?
Poprvé zkusit oči otevřít?
Je jako procházet voňavým polem,
je jako poprvé poslušnost smrti
odepřít..

Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
 27.09.2012 20:55
GULI: Proč se utaháváš ?

Netahej se :)))
 27.09.2012 16:55
taron: No jo,to můžu vlastně začít psát druhou část té mé cesty-necesty. Skončil jsem s duchařením a podobně,dál to začalo být zajímavé už jinak..Napíšu to,ale neslibuju že hned. Jsem každý den k večeru utahaný z různých věcí a práce,a na to musím být trochu fit.hlavně vnitřně..
 27.09.2012 14:39
Krásná..hoď tam i úvahu o ní , prosím, pro taron, ...je to bombastické , ale chtěla bych jasně pochopit tvé myšlenky...co a jak a kdy a kde a tak, však víš :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.