|
... mrtvá
 09.10.2007 3 2022(13) 0 |
Barvy blednou nudou... Hnije čas.
Přeslazená lenost kvete v tvém hrdle.
Jsi už jen stín, víro ... Zhynulas.
Zanechalas břímě pověr bezduché.
Zrcadla jsou křivá, stezky jen okružné.
Na morových hodech lstivě pochlebuješ.
Srdce okoralá. Empyreum zhaslé.
Pohled očnic prázdných do nikam směřuješ.
Dávno se netouláš po smetištích městských,
kolem domů z cihel, jež pekelně řvou,
tam, kde je obydlí kulek, vzteku, hepky,
kde je chodec - vzácný - zapomenut tebou...
Přeslazená lenost kvete v tvém hrdle.
Jsi už jen stín, víro ... Zhynulas.
Zanechalas břímě pověr bezduché.
Zrcadla jsou křivá, stezky jen okružné.
Na morových hodech lstivě pochlebuješ.
Srdce okoralá. Empyreum zhaslé.
Pohled očnic prázdných do nikam směřuješ.
Dávno se netouláš po smetištích městských,
kolem domů z cihel, jež pekelně řvou,
tam, kde je obydlí kulek, vzteku, hepky,
kde je chodec - vzácný - zapomenut tebou...
10.10.2007 - 20:50Je to chyba. "Kvete v tvem hrdle". Zkusim opravit - snad to zvladnu. Diky!
10.10.2007 - 20:26kvete v tvém kvete hrdle.
?? Je to účel?? Moc mi to tam nesedí ;)... :D... ale třeba jsem jenom kulturní barbar ;)
?? Je to účel?? Moc mi to tam nesedí ;)... :D... ale třeba jsem jenom kulturní barbar ;)
09.10.2007 - 14:31Víra je mé bezcené nic ...
co potácí se se mnou časem,
jak očkování planých neštovic
zašlým kráskám starých mistrů pláten ...
co potácí se se mnou časem,
jak očkování planých neštovic
zašlým kráskám starých mistrů pláten ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Víra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : /kolotoč/
Předchozí dílo autora : Jezince, jejíž jméno neznám
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
