 17.09.2012 4 1168(8) 0 |
Druhá velká deprese
trvala déle, než jsem čekal
lepila všude kolem
medem plná excese
obklopen zlem jsem se polekal
Myslel jsem milionkrát
že mám úsměv zachovat
pamatovat si všechny ty dny
kdy jsem poznával sladké tvé rty
zapomenout na telefonát
statečné chování zformovat
Odpuštění je prý nejlepší
jenom zapomenout na zbytek
potvrdili to již leckteří
odnesl to pouze nábytek
který tě připomínal
kocour v rohu jen línal
Kocour co si pamatoval
lásky a krásy ideu
když jsem napětí zmírňoval
mističku vody doleju
při vzpomínkách tiše mňoukavá
druhá velká depka ustává
Mám ho velmi rád
tak jak jsem i tebe míval
naučil mě brát
nejen abych pořád dával
trvala déle, než jsem čekal
lepila všude kolem
medem plná excese
obklopen zlem jsem se polekal
Myslel jsem milionkrát
že mám úsměv zachovat
pamatovat si všechny ty dny
kdy jsem poznával sladké tvé rty
zapomenout na telefonát
statečné chování zformovat
Odpuštění je prý nejlepší
jenom zapomenout na zbytek
potvrdili to již leckteří
odnesl to pouze nábytek
který tě připomínal
kocour v rohu jen línal
Kocour co si pamatoval
lásky a krásy ideu
když jsem napětí zmírňoval
mističku vody doleju
při vzpomínkách tiše mňoukavá
druhá velká depka ustává
Mám ho velmi rád
tak jak jsem i tebe míval
naučil mě brát
nejen abych pořád dával
Ze sbírky: smutek přichází
17.09.2012 - 15:05Devils_PIMP
Škoda toho smutku neni spatna sle ani nejlepsi
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tiché mňoukání starého kocoura : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nevěřící
Předchozí dílo autora : Nad sklenkou vína
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chronoss [15], Kate [13], Inqiuisitor [11], Muninator [8], Lizzy [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
