jsem tohle já.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Asi už vážně nedokážu bejt šťastná.
Nic se nevyrovna kafi,
co dělá moje máma
stejně tak miluju když si někdo hraje s pramínkama mých vlasů,
odsuzuju podvádění
a přitom to sama dělám.
To když druhej den po "Vašem" rozchodu už má jinou.
Nikdo nemiluje východy slunce tak jako Já.
Každej někdy potřebuje svojí denní dávku lásky.¨
Nedokážu mít ráda toho kdo Miluje mě.
Višňový čaje se třema kostakama cukru
a taky tohle chci psát s čárkama a háčkama.
Jsem sobec, ale nechci vztah
a už vůbec ne někoho vlastnit.
Často si povídám sama pro sebe,
na posteli vždycky mívám jednoho plyšáka z dětství.
Obdivuju lidi, kteří spolu vydrží dýl jak rok
a přitom se mají pořád stejně rádi.
Nerada plavu a nesnáším,
když mi někdo cigaretovej kouř fouká do obličeje.
Často se chodim sama procházet
a nikdy nechci zklamat svojí sestru.
Mám ráda pomalý písničky a jsem romantik.
Už jsem mu odpustila a sobě taky...
Až se stane všechno co může, nikdy se nic nezmění.
Nic se nevyrovna kafi,
co dělá moje máma
stejně tak miluju když si někdo hraje s pramínkama mých vlasů,
odsuzuju podvádění
a přitom to sama dělám.
To když druhej den po "Vašem" rozchodu už má jinou.
Nikdo nemiluje východy slunce tak jako Já.
Každej někdy potřebuje svojí denní dávku lásky.¨
Nedokážu mít ráda toho kdo Miluje mě.
Višňový čaje se třema kostakama cukru
a taky tohle chci psát s čárkama a háčkama.
Jsem sobec, ale nechci vztah
a už vůbec ne někoho vlastnit.
Často si povídám sama pro sebe,
na posteli vždycky mívám jednoho plyšáka z dětství.
Obdivuju lidi, kteří spolu vydrží dýl jak rok
a přitom se mají pořád stejně rádi.
Nerada plavu a nesnáším,
když mi někdo cigaretovej kouř fouká do obličeje.
Často se chodim sama procházet
a nikdy nechci zklamat svojí sestru.
Mám ráda pomalý písničky a jsem romantik.
Už jsem mu odpustila a sobě taky...
Až se stane všechno co může, nikdy se nic nezmění.

Viviana Mori
Líbí se mi, ačkoliv ke konci už je to jen takový popis, ale velmi osobní a to se cení. Snad se nebudeš zlobit, že tě tolik komentuju, ale je mi hloupé přečíst a nic nenapsat, protože tvoje věci si jakékoli vyjádření zaslouží.

ano..svým způsobem je to působivý....až si toto přečteš za 10 let.....budeš se asi usmívat, protože ty už budeš také jiná...zralejší, moudřejší o 10let..........a ledasco pochopíš.....:-)

Tak tahle zpověď se mi moc líbí, mám pocit že něco podobnýho bych o sobě taky napsala. Kdysi. Takže cosi mi to připomíná a navíc se mi líbí jak je to upřímně napsaný a jakym stylem.

Líbí se mi surová upřímnost (s jakou rád přehlídnu i u Delivery, že se nikdy nenaučí psát). V surové upřímnosti je totiž cosi pro básníky sebezničujícího. Nelíbí se mi jazyk, kterým je to psané. Jenže pro jazykového puristu jako já, dneska moc místa není. A nechu být jako Nietzsche, který byl klasický filolog a nenáviděl lidi, co prznili němčinu v 19. století. V tomhle je mi čeština docela ukradená. Psát by se mělo tak jak každému zobák narostl. O to víc je ta básnička pravdivá a dobrá. Takže to není výtka, že se mi nelíbí ten slovník, je to toliko odraz doby no.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Asi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jsme láska.
Předchozí dílo autora : Sama jsem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)