jsem tohle já.
05.09.2012 5 1155(14) 0 |
Asi už vážně nedokážu bejt šťastná.
Nic se nevyrovna kafi,
co dělá moje máma
stejně tak miluju když si někdo hraje s pramínkama mých vlasů,
odsuzuju podvádění
a přitom to sama dělám.
To když druhej den po "Vašem" rozchodu už má jinou.
Nikdo nemiluje východy slunce tak jako Já.
Každej někdy potřebuje svojí denní dávku lásky.¨
Nedokážu mít ráda toho kdo Miluje mě.
Višňový čaje se třema kostakama cukru
a taky tohle chci psát s čárkama a háčkama.
Jsem sobec, ale nechci vztah
a už vůbec ne někoho vlastnit.
Často si povídám sama pro sebe,
na posteli vždycky mívám jednoho plyšáka z dětství.
Obdivuju lidi, kteří spolu vydrží dýl jak rok
a přitom se mají pořád stejně rádi.
Nerada plavu a nesnáším,
když mi někdo cigaretovej kouř fouká do obličeje.
Často se chodim sama procházet
a nikdy nechci zklamat svojí sestru.
Mám ráda pomalý písničky a jsem romantik.
Už jsem mu odpustila a sobě taky...
Až se stane všechno co může, nikdy se nic nezmění.
Nic se nevyrovna kafi,
co dělá moje máma
stejně tak miluju když si někdo hraje s pramínkama mých vlasů,
odsuzuju podvádění
a přitom to sama dělám.
To když druhej den po "Vašem" rozchodu už má jinou.
Nikdo nemiluje východy slunce tak jako Já.
Každej někdy potřebuje svojí denní dávku lásky.¨
Nedokážu mít ráda toho kdo Miluje mě.
Višňový čaje se třema kostakama cukru
a taky tohle chci psát s čárkama a háčkama.
Jsem sobec, ale nechci vztah
a už vůbec ne někoho vlastnit.
Často si povídám sama pro sebe,
na posteli vždycky mívám jednoho plyšáka z dětství.
Obdivuju lidi, kteří spolu vydrží dýl jak rok
a přitom se mají pořád stejně rádi.
Nerada plavu a nesnáším,
když mi někdo cigaretovej kouř fouká do obličeje.
Často se chodim sama procházet
a nikdy nechci zklamat svojí sestru.
Mám ráda pomalý písničky a jsem romantik.
Už jsem mu odpustila a sobě taky...
Až se stane všechno co může, nikdy se nic nezmění.
15.01.2013 - 13:52
Líbí se mi, ačkoliv ke konci už je to jen takový popis, ale velmi osobní a to se cení. Snad se nebudeš zlobit, že tě tolik komentuju, ale je mi hloupé přečíst a nic nenapsat, protože tvoje věci si jakékoli vyjádření zaslouží.
06.09.2012 - 09:29
ano..svým způsobem je to působivý....až si toto přečteš za 10 let.....budeš se asi usmívat, protože ty už budeš také jiná...zralejší, moudřejší o 10let..........a ledasco pochopíš.....:-)
06.09.2012 - 09:24
Tak tahle zpověď se mi moc líbí, mám pocit že něco podobnýho bych o sobě taky napsala. Kdysi. Takže cosi mi to připomíná a navíc se mi líbí jak je to upřímně napsaný a jakym stylem.
06.09.2012 - 09:02
Líbí se mi surová upřímnost (s jakou rád přehlídnu i u Delivery, že se nikdy nenaučí psát). V surové upřímnosti je totiž cosi pro básníky sebezničujícího. Nelíbí se mi jazyk, kterým je to psané. Jenže pro jazykového puristu jako já, dneska moc místa není. A nechu být jako Nietzsche, který byl klasický filolog a nenáviděl lidi, co prznili němčinu v 19. století. V tomhle je mi čeština docela ukradená. Psát by se mělo tak jak každému zobák narostl. O to víc je ta básnička pravdivá a dobrá. Takže to není výtka, že se mi nelíbí ten slovník, je to toliko odraz doby no.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Asi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jsme láska.
Předchozí dílo autora : Sama jsem
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?