|
Ty už jsi pryč a za Tebou pomalu odchází i vzpomínky na Nás.
Snažím se uchovat si alespoň tvoji tvář.
|
Tys mé dvojče
násilím odloučené
Nevěřící Tomáš co neuvěří
ani když se dotkne pravdy
Sám sobě temným stínem
utahuješ si smyčku okolo krku
Rozhlížíš se a bojíš pohnout
protože každý tvůj pohyb způsobuje bolest
Zaráží hloub střepy do našich srdcí
Nechals nás tě milovat
a teď utíkáš…zcela nevhodně
láska nejsou okovy, co brání svobodě
Ta tíha tě pohřbívá
ale její váha se nepočítá
na kila nebo viny
potřebuje dýchat a podporovat činy
Už je pozdě na nás dva
tak se přestaň trápit
tu bolest cítím až sem
Buď šťastný, udělej to pro oba
Byl jsi mi vším
to se nedá zapomenout
i přes tu šňůru co nás spojuje
jestli odejdeš, nepůjdu s Tebou
násilím odloučené
Nevěřící Tomáš co neuvěří
ani když se dotkne pravdy
Sám sobě temným stínem
utahuješ si smyčku okolo krku
Rozhlížíš se a bojíš pohnout
protože každý tvůj pohyb způsobuje bolest
Zaráží hloub střepy do našich srdcí
Nechals nás tě milovat
a teď utíkáš…zcela nevhodně
láska nejsou okovy, co brání svobodě
Ta tíha tě pohřbívá
ale její váha se nepočítá
na kila nebo viny
potřebuje dýchat a podporovat činy
Už je pozdě na nás dva
tak se přestaň trápit
tu bolest cítím až sem
Buď šťastný, udělej to pro oba
Byl jsi mi vším
to se nedá zapomenout
i přes tu šňůru co nás spojuje
jestli odejdeš, nepůjdu s Tebou
Jizva myslím dost veliká, nabádá k ohleduplnosti a zároveń jde o výprask nerozhodnosti.
Kopretinko, z toho se mi chce plakat. Tak jako tak si tuhle báseň připomínej, ve chvílích pochybností. (... a zůstaň se mnou.)
Lusy: loner: Díky oběma.Popravdě verše to asi nejsou,jen pocitový filtr.Vypsat se ze všeho je lepší,než chodit k psychiatrovi ;)
nejsou to v pravdě verše a přesto je to báseň. Vlastně mi to bylo jedno, když jsem to četl, protože jsem si to uvědomil až na konci. Chtěl jsem to dočíst ... jiná volba nebyla, bylo to silý. hezky shrnutý pocit.
Ten konec je dost krutý pro tu druhou osobu, ale na druhou stranu podle mě správný moc pěkné ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Už je pozdě na nás dva : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sen o heroinu
Předchozí dílo autora : Melanie
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Siggi [16], xdarebak [16], horkosladka.symfonie [13], Opisovatel33 [3]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

