jsme

Ano jsme otroci a nejen své malosti,ale i své údajné velikosti a nadutosti,jsme otroci svých představ,nadějí,zoufalství-jsme otroci sami sebe a máme na nohách těžké řetězy, které jsme si tam sami a rádi dali. Jdeme a ještě těmi řetězy radostně řinčíme a ukazujeme je okolí jako něco posvátného..Je to tragikomické.

Zajímavé zamyšlení.. Moc moc pěkné

Snažím se poslední dobou hledat hlavně v té všednosti krásu...a vona tam opravdu je ..kolikrát větší , než v mevšednosti ....díky . Nehledáme, nepoznáme , že hlavně jsme ...asi už to všechno začínám chápat...prostě jsme a máme si to užívat a my se tadyk tak tráááápíme...to jsme ale všichni blbí , co ? No...budu nad tím přemýšlet a pokusím si to zapamatovat...prostě jsem....a hotovo:)