|
Psáno včera večer v metru, na "céčku", jel jsem domů, viděl dost hezkou holku a vůbec, výhled z okna a tak, všechno mě to inspirovalo; popadl jsem tedy mobil a napsal si tuto báseň do něj.
 21.07.2012 2 1105(11) 0 |
V nekonečné tmě,
v nekonečných hloubkách
sedím sám,
zhrzen, zničen.
Co hledám?
Nevím.
Drátované zdi
kolem mě se mihnou
létám tmou,
uzavřen v podzemí,
na krásnou múzu hledím.
Ona si mě nevšímá;
Proč by taky měla?
Která divná póza
člověka divnějšího
vidět by chtěla?
Sám nevím.
Koukat se jí do očí..
Ne, to vůbec nechci.
Nevím, není mi pomoci,
a zas, nechci se změnit.
Rychleji než čekal jsem,
tmou byl jsem pohlcen,
tou povrchní, samozřejmě.
To teda "děkuji" sobě samotnému.
Ne, fakt - není zač.
Emo i ego někdy pohltí.
Zbydou oči pro pláč.
v nekonečných hloubkách
sedím sám,
zhrzen, zničen.
Co hledám?
Nevím.
Drátované zdi
kolem mě se mihnou
létám tmou,
uzavřen v podzemí,
na krásnou múzu hledím.
Ona si mě nevšímá;
Proč by taky měla?
Která divná póza
člověka divnějšího
vidět by chtěla?
Sám nevím.
Koukat se jí do očí..
Ne, to vůbec nechci.
Nevím, není mi pomoci,
a zas, nechci se změnit.
Rychleji než čekal jsem,
tmou byl jsem pohlcen,
tou povrchní, samozřejmě.
To teda "děkuji" sobě samotnému.
Ne, fakt - není zač.
Emo i ego někdy pohltí.
Zbydou oči pro pláč.
21.07.2012 - 17:09Dejme tomu komu nikomu jelikoz jsem zasvecenejsi nez ostatni tak se mi libi zosobniho hlediska
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Není zač. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Touha
Předchozí dílo autora : Poslední večeře
