Světlo

Už jsem tak blízko,

vidím světlo,

procházím jím.

Ale...já nechci!

Chci hned zpátky!

Otočím se, ale nic nevidím, jsem oslněná světlem.

Brečím, křičím, jsem zoufalá,

pořád chci zpátky,

chci vidět všechny ty,

které miluji.

Budu jim chybět?přemýšlím,

chtěla bych vědět jestli na mne budou vzpomínat

a na co si vzpomenou.

Najednou mne světlo přestává oslňovat

a někam mne to táhne,

už si myslím, že jdu do pekla,

ale najednou se ocitám v nějaké místnosti.

Ležím a nade mnou jsou ti,

se kterými jsem ještě chtěla žít.

Dostala jsem pusu na čelo.

Jsem živá?zašeptala jsem.